realismus gnozeologický

Termín, kterým se označuje stanovisko poznávání předpokládající, že předmět poznání existuje reálně (skutečně) a že východiskem i cílem procesu poznání je objektivní realita, která však může být kladena jako materiální nebo duchovní, jako existující sama od sebe nebo od boha. To znamená, že název realismus gnozeologický neimplikuje jednoznačnou odpověď na základní filozofickou otázku

. V dějinách filozofie tento termín užívali zpravidla jen myslitelé, kteří se eklekticky pohybují mezi subjektivním a objektivním idealismem. Pokud jej užívají představitelé objektivního idealismu (novotomismus

), děje se tak s úmyslem odlišit se od subjektivního idealismu. Pokud jej užívají subjektivní idealisté, děje se tak se záměrem oddělit se od solipsismu

, vyhnout se solipsistickým důsledkům subjektivního idealismu, jak je tomu třeba u E. von Hartmanna, O. Külpeho

a jiných novokantovsky nebo pozitivisticky orientovaných myslitelů. Tito myslitelé nazývají většinou svá učení „kritickým realismem

“. Kritičtí realisté nepovažují poznání za pouhý prostý odraz objektivní reality (naivní realismus), ale za složitý proces, na němž se účastní smyslová i rozumová činnost člověka.