Ré

Re, Ra – bůh slunce a samo slunce, „Pán nebe“ a „Pán země“, „Stvořitel a vládce světa"; nejvýraznější solární božstvo starověku, zobrazované v mnoha podobách, v nichž vystupovalo i jako ústřední postava různých mýtů. Ve své funkci stvořitele a vládce světa byl Ré ztotožňován současně s prabohy i s vládnoucími bohy (Atumem

, Nunem

, Chnumem

, Ptahem

, Amónem

), stejně tak jako s dalšími primárními bohy slunce (Hórem

, Cheprerem, Atonem

), jejichž podobu přejímal (sokol, skarab

, koule či plochý kotouč). Přiřazováním dalších bohů vznikaly často komplikované teologické konstrukce (nesourodé spojení Réa s Usírewem). Kult zakořeněný v nejstarším období egyptských dějin charakterizují rozličné teologické výklady o původu Réa i vývoji jeho funkcí. Jako „Pán nebe“ vycházel Ré každé ráno na východě na obzor, aby na sluneční lodi po překonání úkladů nebeského hada Apopa

putoval k západu a svým jasem udržoval život na světě; při své cestě, zakončené sestupem pod obzor, měnil svou podobu (vycházející slunce Cheprer

, slunce v zenitu Ré, zapadající slunce Atum). Jako „Vládce světa“ byl Ré odrazem struktury a vztahů na dvoře panovníka, který byl pokládán za jeho syna a pozemskou formu jeho existence. Mýty a legendy vázané k postavě boha Réa se vztahují buď ke světu lidí, bohů (ústřední téma „Réova oka“, které boha opustilo, spjaté v jedné z verzí se vznikem královské čelenky v podobě posvátné kobry, zvané uraeus

), nebo k osobě panovníka (král jako posmrtný souputník Réa na jeho slunečním voze). Kult, ve kterém byl Ré uctíván v chrámech bohů, s nimiž byl ztotožňován ("Sluneční dvory“ známé z Karnaku

, Abú Simbelu

), byl natolik silný, že podnítil rozvoj kultů solárních božstev v antickém Řecku (Hélios

) a Římě (Sol

). Zanikl po vítězství křesťanství.