egyptská literatura starověká

Dochovala se vesměs fragmentárně a zahrnuje doklady nejen o základech mnoha vědních disciplín (matematiky, geometrie, astronomie, lékařství), ale také o produkci krásné literatury. Prvními pokusy o krásnou literaturu byly biografie tesané na stěnách hrobek velmožů, vyskytující se po celou dobu trvání egyptského státu, z nich vzešly další slovesné druhy. Náboženskou literaturu reprezentují tzv. texty pyramid s nápisy na rakvích, sebrané v Knize mrtvých

, obsahují magické předpisy a modlitby pro přechod do světa mrtvých. Reorganizace slunečního kultu odrážejí hymny na boha Ré

, nejznámější je Achnatonův

hymnus na sluneční disk Aton

. Světskou literaturu zastupuje lyrika, hlavně milostná a próza. Námětem prózy byla naučení (vezíra Ptahhotepa, Karemniho, krále Merikarého, Amenhotepa L) a příběhy s obsahem náboženským a historickým, například vyprávění Sinuhetovo, ztroskotaného námořníka, výmluvného rolníka, příběh dvou bratří, prince postiženého osudem, spor Hóra a Sutecha, dobytí Jóppy, a životopisy (životopis velmože Veniho). Do češtiny přeložený Papyrus vezíra Ptahhotepa, výbory F. Lexy Beletristická literatura staroegyptská, Náboženská literatura staroegyptská.