Daniel

[Hebrejsky Dani´el = můj soudce je Bůh], jedna z nejmladších knih Starého zákona. Vznikla v 2. století před Kristem za vlády Antiocha IV. Epifana

. Kniha čerpá ze starších látek, například z vyprávění perských, babylónských, izraelských a ugaritských. Úvodní a závěrečná část knihy je psána hebrejsky, střed je napsán v aramejštině. V hebrejském kánonu tvoří Daniel součást třetího dílu tzv. Spisů, křesťané jej zařazují mezi prorocké knihy. Kniha je rozdělena do dvou částí: první popisuje osudy Daniela a jeho přátel na dvoře babylónského krále, kam byli odvlečeni. Jejich víra v Boha a jejich oddanost k němu je ochraňuje před veškerým nebezpečím, které je v Babylónu potkává. Druhá část má podobu apokalypsy, která fantaskními obrazy nastiňuje poexilní dějiny světa, jež vyvrcholí příchodem mesiáše.