projekce

Psychologie

Psychologie, a) mimovědomé (neuvědomované) promítání psychických (prožitkových, emocionálních, afektivně zabarvených) obsahů navenek, do projektivního artefaktu (snu, řeči, výrazu, výtvoru). V obecnějším smyslu vrozená tendence člověka částečně přetvářet („zkreslovat“) vnímané skutečnosti pod vlivem dřívější zkušenosti a aktuálního vyladění, spojeného s motivační silou anticipací, obav, vnitřních konfliktů ap. V tzv. projektivních technikách (testech), užívaných hlavně k psychodiagnostickým účelům, se tato tendence záměrně provokuje tím, že se vyšetřovaným osobám předkiádají neurčité ěi víceznačné podněty a reakce na ně se interpretují v příslušném kontextu šetření; b) v hlubinné psychologii jeden z obranných mechanismů udržující celistvost a stabilitu „já“; mechanismus, jímž se brání „já“ proti úzkosti pramenící ze zvědomění vlastních, ego ohrožujících pohnutek a citů. Realizuje se přisouzením těchto odmítaných prožitkových obsahů jiným lidem; c) více či méně spontánní promítáni vlastního „já“ do obrazu jiné osoby (autoprojekce, autoprojektivní stylizace).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 14. 8. 2006
Autor: -red-