princip estetický

[Estetycký], v estetice I. Kanta a jeho následovníků teorie o objektivním původu estetické libostí a základním významu estetična pro světový názor. Kant rozvíjel tyto ideje ve své Kritice soudnosti, soudnost definoval jako schopnost chápat zvláštní jako obecné. Věci poskytuji estetickou libost a jeví se krásné proto, že příroda, skutečnost sama má estetické kvapty, je uměleckým dílem svého druhu. Živá příroda a umělecká tvorba se tak sbližují na základě principu účelnosti. Mladý Hegel soudil, že nejvyšší akt rozumu, jímž objímá celou skutečnost, je akt estetický a že pravda a dobro jsou spřízněny jen v kráse. Filozof musí mít právě tolik estetické síly jako básník. – Poklasický idealismus (například T. Lipps) pak vykládal princip estetický jednostranně psychologicky jako jednotu krásného a příjemného.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 29. 1. 2007
Autor: -red-