Pedro Calderón de la Barca

[Kalderon de la barka], *17.1.1600 – †25.5.1681, španělský dramatik; nejvýznamnější zjev španělského baroka. Po dobrodružném životě se stal r. 1651 knězem, 1663 královským kaplanem. Napsal přes 200 her, jež se dělí na komedie zápletkové a tzv. komedie pláště a dýky (Dáma skřítek, Láska v nárožním domě, Schovávaná na schodech), komedie cti s hlavním motivem žárlivosti (Lékař své cti), komedie historické a mytologickofantastické (Sudí zalamejský, Dcera vzduchu), hry náboženské a filozofické (Divotvorný kouzelník, Dva milenci nebes, Život je sen). Rozvíjel náboženský dramatický útvar jednoaktovky – auto sacramental (Veliké divadlo světa, Kvas Baltasarův). V tvorbě navazoval na Lope de Vegu, ovšem dramatické konflikty nečerpal ze života, nýbřz rozvíjel je kolem ústřední ideje (královská moc, čest, problém svobodné vůle) v logicky strukturovaném ději, soustředěném na jednu postavu. Tematicky převládá u Calderóna nábožensko-filozofická a etická problematika, v níž se odrážely názory zanikající aristokracie. Jeho tvorba měla mnoho následovníků.