otrokářská společnost

Otrokářství – první společenskoekonomická formace vykořisťovatelského typu, následující po formaci prvobytně pospolné

. Je pro ni charakteristický rozpad společnosti na dvě třídy – otrokáře a otroky. Existovali též svobodní řemeslníci a rolníci. Podmínkou pro vznik otrokářské společnosti bylo zvýšení produktivity práce v takové míře, aby nadvýrobek znamenal významný přínos pro otrokáře (zvláště na otrokářských latifundiích

a v řemeslné výrobě). Otrokářské výrobní vztahy jsou charakteristické soukromým (otrokářským) vlastnictvím výroby prostředků i samotného výrobce, otroka. Jde o přímé, násilné přinucení výrobce k práci. Hlavní výrobní silou se pak stala prostá kooperace práce otroků. Rozštěpení společnosti na dvě třídy vedlo ke vzniku státu, který sloužil k podrobení vykořisťované většiny vykořisťovatelské menšině. První otrokářské státy vznikly na přelomu 4. a 3. tisíciletí př.n.l. v Mezopotámii a Egyptě, vrcholné formy dosáhla otrokářská společnost v Řecku a Římě. Dovršilo se oddělení řemesel od zemědělství a vznikla města, do nichž se soustředil téměř všechen hospodářský a kulturní život. S rozvojem výroby a dělby práce se rozšiřovala i směna a s ní obchod, který vedl ke vzniku peněz. Rozvoj obchodu a růst výroby zboží rozkládaly postupně otrokářskou společnost založenou na naturální výrobě. Díky práci otroků dosáhl starověký svět značného hospodářského a kulturního rozvoje, ale otrokářská společnost nevytvářela podmínky k dalšímu významnému technickému pokroku a rozvoji výroby. Ekonomické vztahy přestaly odpovídat stupni rozvoje výrobních sil. Revoluční povstání otroků a nájezdy germánských kmenů zničily největší evropský otrokářský stát, římskou říši

. Vznikem kolonátu se vytvářely nové společenské vztahy. Otrokářská společnost byla vystřídána feudalismem

.