op-art

Op-art je jedním ze směrů geometrické abstrakce

. Maximálně využívá rozumu, přesnosti a logiky, zpracovává poznatky z geometrie

a fyziognomie

, je spojen s psychologickými výzkumy. Jeho představitelé předkládají divákovi na svých dílech progresivní geometrické vizuální podměty. Podněcují jej k vizuální aktivitě, čehož dosahují optickou nestabilitou (dochází při ní k vytváření konstelace přivádějící oko do neřešitelných rozporů) a mobilitou (obraz je jakoby v pohybu, pohybové jevy se realizují vjemovými efekty, kmitavý účinek dosažený kontrastem černých a bílých ploch). Ze statického obrazu se stává zajímavá pohybová hra. Pokud divák sleduje dílo soustředěně a dlouho, dochází k únavě receptorů sítnic a obraz nejenže vytváří dojem pohybu, ale objevují se zde i barvy, přestože je ve skutečnosti černo-bílý. Černou a bílou využívají umělci op-artu pro svá díla nejčastěji, je zde sice možné najít i obrazy namalované barevně, ale to se týká především až pozdější doby (konec 60. a 70. léta) a nejedná se již o zcela „klasický op-art“ spadající mezi léta 50. a především 60. Mezi umělce tvořící v rámci hnutí optical artu patří vedle Eschera, V. Vasarelyho

a britské malířky Bridget Rileyové (známý je především její Current) a dále můžeme zmínit třeba R. Neala či J. Alberse

. Op-art bezpochyby patří mezi významné výtvarné směry 20. století, svědčí o tom i fakt, že se záhy prosadil i v architektuře a módním návrhářství.