občanská válka ve Španělsku

Vojenství

Ozbrojený konflikt mezi španělskými republikány a nacionalisty (1936–1939). V únoru 1936 zvítězila ve Španělsku ve volbách levice sdružená do Lidové fronty. Nově sestavená vláda byla nestabilní a stala se terčem všeobecné kritiky. Zemi zachvátila vlna násilí, vražd a stávek. 17.7.1936 vypuklo ve vojenských posádkách ve Španělském Maroku povstání vedené generálem Francem. Začala občanská válka mezi republikány (umírnění, socialisté, komunisté, dělníci, katalánští a baskičtí separatisté, anarchisté) a nacionalisty (monarchisté, karlisté, konzervativní katolíci, fašisté). Obě strany usilovaly o zahraniční podporu. Itálie a Německo vyslaly vojenské kontingenty (včetně letecké jednotky – legie Kondor) na pomoc nacionalistům, SSSR podporoval republikány zásobami a poradci. Na straně republikánů bojovali také tzv. interbrigadisté (zahraniční dobrovolníci). Británie a Francie zaujaly politiku nevměšování. Obě strany si od počátku počínaly krutě a bezohledně, byly zavražděny tisíce civilistů. V dubnu 1937 letouny legie Kondor bombardovaly město Guernica, což vyvolalo mezinárodní protesty. Francovy síly brzy ovládly prorepublikánské Baskicko a strategicky významné město Teruel, během roku 1938 dobyly území mezi Barcelonou a Valencií. Republikány oslabily vnitřní spory i ukončení sovětské pomoci, po krachu jejich protiútoku obsadil Franco v lednu 1939 Barcelonu a v dubnu i Madrid. Stal se poté hlavou státu a fašistickou Falangu prohlásil za jedinou povolenou politickou stranu.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 20. 12. 2007
Autor: mim

Odkazující hesla: Adolf Galland, baskická otázka, bitva o Madrid, Córdoba, internacionální brigády, legie Kondor, Manue Azaňa y Díaz.