Adolf Galland

*19.3.1912 (Westerholt) – †9.2.1996 (Remagen), německý stíhací pilot. Už jako velmi mladý se začal učit létat na větroni, později i na motorovém letadle. Po narukování do armády byl přidělen k tajně budované Luftwaffe

a absolvoval výcvik v Itálii, poté létal u Lufthansy. Posléze opět vstoupil do armády. V roce 1935 měl při výcviku těžkou nehodu, po které měl doživotně poškozeno jedno oko. Roku 1937 odjel jako dobrovolník v rámci legie Kondor

(v čele 3. letky J88 s bitevními dvouplošníky) bojovat do španělské občanské války

. Po vypuknutí druhé světové války se zúčastnil jako bitevní pilot i útoku na Polsko. Poté byl na vlastní žádost přeložen ke stíhací jednotce JG 27, s níž zasáhl do bitvy o Francii. Bitvu o Británii prodělal v řadách JG 26, jejíž velení převzal. Soupeřil s W. Möldersem

o post nejlepšího německého stíhače, střídali se také v udílení nejvyšších vyznamenání. V červnu 1941 byl v jednom dni dvakrát sestřelen a těžce zraněn. V listopadu se po Möldersově smrti stal inspektorem stíhačů Luftwaffe

, jeho prvním úspěchem v této funkci bylo uchránění německých bitevních lodí plujících kanálem La Manche před britskými bombardéry. V listopadu 1942 byl povýšen na generála a stal se nejmladším německým důstojníkem s touto hodností. V dalším průběhu války už létal jen málo a dále řídil činnost stíhacích jednotek, několikrát se přitom dostal do sporů s velitelem letectva H. Göringem

. Nakonec byl v lednu 1945 ze své funkce odvolán a pověřen sestavením elitní zkušební stíhací jednotky vyzbrojené proudovými letouny Messerschmitt Me-262. Vznikl tak slavný Jagdverband 44 známý pod označením „jednotka expertů“, v němž Galand získal ještě několik sestřelů (za celou válku jich dosáhl 104). Na konci dubna 1945 byl opět sestřelen a zraněn, v květnu byl zajat Američany. Po propuštění odjel v roce 1948 do Jižní Ameriky a podílel se na výstavbě argentinského letectva, roku 1955 se vrátil do Německa. Je autorem válečných pamětí nazvaných První a poslední.