neapolská škola

Několik generací italských operních skladatelů v období asi 1650–1790. Neapolská škola shrnula dosavadní vymoženosti italské opery (árie da capo, typy recitativů) a rozvinula je ve vyzrálý slohový typ v oblasti skladatelské tvorby i pěveckého přednesu (bel canto

). Pokračovala v tvorbě italské vážné opery (opera seria), vyhranila žánr italské komické opery (opera buffa), první dílo La serva padrona (Služka paní) provedeno roku 1733, autor G. B. Pergolesi

. Neapolská škola vytvořila definitivní formu italské operní ouvertury

(A. Scarlatti

). Skladatelé F. Provenzale

, A. Scarlatti, N. Porpora

, L. Vinci

, L. Leo, G. B. Pergolesi, J. A. Hasse

, N. Jommelli

, T. Traetta, libretisté A. Zeno

a P. Metastasio

. Tzv. novoneapolskou školu (1770–1800) představovali N. Piccini

, G. Paisiello

a D. Cimarosa

.