nápodoba

Provádění činností, které jedinec (člověk, zvíře) pozoruje u ostatních jedinců. Jako důležitý faktor sociálního učení a přirozený zdroj tvořivého procesu sehrála nápodoba rozhodující roli při historickém utváření lidské psychiky (překročení bariér synkretismu tvořivým aktem nápodoby) a významně se uplatňuje i v její ontogenezi (dětské napodobovací aktivity, nápodoba jako princip rozsáhlé skupiny dětských her). Nápodoba (někdy též pud nápodoby spojovaný s instinktivní determinací vlastního aktu nápodoby) je často interpretována v souvislosti s identifikací. Zvláštního významu nabývá v psychopatologii (symptomatický komplex napodobovacích činností).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 28. 7. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: učení, vývoj psychiky.