maronité

Náboženství

[Maronyté], příslušníci maronitské křesťanské církve, nazvané podle legendárního zakladatele Marona. Původně sektáři zdůrazňující učení o jedinečnosti Ježíše Krista, jejichž náboženské obce vznikaly v 5. až 7. století v severozápadní Sýrii v důsledku rozkolu mezi východními křesťany. I po ztotožnění s římskokatolickým rituálem v roce 1182 si maronité zachovali četné církevně liturgické odlišnosti (bohoslužba konaná v syrském jazyce, arabské čtení evangelia, upuštění od celibátu před vyšším svěcením) i způsob světské správy (volba emíra příslušníky šlechty, ustanovování cejchů emíry). Na synodu 1230 v Tripolisu byla provedena restituce názvu nejvyššího představitele maronitů (patriarcha antiochejský), který byl volen arcibiskupy a biskupy při stvrzení volby papežem. V roce 1584 byla v Římě zřízena maronitská kolej. V současnosti žijí maronité hlavně v Libanonu, menší skupiny v Sýrii, Egyptě, na Kypru aj. Od roku 1954 určuje hlavu maronitů Vatikán. Koncem 19. a začátkem 20. století kompradorské vrstvy maronitů podporovaly pronikání francouzských kolonizátorů do Libanonu a Sýrie.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 5. 4. 2007
Autor: -red-

Odkazující hesla: Libanon, Libanonci, Maro, monotheletismus.