konzul

Antický Řím

[Latina] consul – ve starověkém Římě jeden ze dvou nejvyšších úředníků, mající v době republiky nejvyšší pravomoc, zvláště vojenskou a soudní. Konzulové byli voleni na období jednoho roku. Původně výhradně z patricijů, v roce 366 př.n.l. poprvé byl jeden konzul zvolen z plebejů a teprve od roku 324 pravidelně jeden konzul z plebejů. Oba plebejští konzulové byli zvoleni až v roce 172 př.n.l. Odznakem konzulské moci byly fasces nošené 12 liktory, kurulské křeslo a tóga s nachovým lemem (toga praetexta). Za císařství pravomoc konzulů byla omezována. Konzulát se udržel do poloviny 6. století.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 4. 2. 2020
Autor: -red-

Odkazující hesla: legie, liktoři, praetor, prokonzul, videant consules, ne quid detrimenti res publica capiat.