látka a pole

Fyzikální pojmy označující dva základní druhy hmoty v pojetí klasické fyziky: látka

, souhrn diskrétních útvarů, jež mají klidovou hmotnost a korpuskulární formu (tělesa, molekuly, atomy, elementární částice); pole

, druh hmoty charakterizovaný nepřetržitostí a nulovou klidovou hmotností (pole elektromagnetické, gravitační). Objev pole jako druhu hmoty měl velký filozofický význam, neboť odhalil neudržitelnost metafyzického ztotožňování hmoty s látkou. Rozlišení látky a pole je ovšem relativní, neboť v pojetí kvantové teorie

ztrácejí pole naprostou nepřetržitost, strukturují se na jednotlivá kvanta (fotony

, gravitony

) a elementární částice (protony

, neutrony

, elektrony

, mezony

) vystupují jako kvanta odpovídajících nukleonových, mezonových a jiných polí a ztrácejí svou čistě diskrétní povahu. Na subatomární úrovni nelze rozlišovat látku a pole podle existence nebo neexistence klidové hmotnosti, neboť nukleonová, mezonová nebo jiná pole mají klidovou hmotnost. Dualismus látky a pole tak ztrácí svou relativní oprávněnost. V moderní fyzice vystupují pole a částice jako dvě vzájemně spjaté stránky mikrosvěta, jako vyjádření jednoty korpuskulárních (přetržitých) a vlnových (spojitých) vlastností mikroobjektů. Představy o poli jsou rovněž základem pro vysvětlování procesu vzájemného působení, ztělesňují princip bezprostředního působení. Viz také korpuskulárně vlnový dualismus

.