kritická sociologie

Sociologie

Směry vsociologii, které se kriticky stavějí proti převažujícím tendencím empirické sociologie a pozitivismu a chtějí rozvíjet teorii kritickou vůči soudobé společnosti. Název kritická ssociologie vznikl v souvislosti s frankfurtskou školou v Německu (T. Adorno, J. Habermas). Někteří sociologové se dostali na pozice levicového oportunismu a vystupovali jako teoretikové tzv. nové levice (T. Adorno, H. Marcuse). Od 70. let se ke kritické sociologii hlásí i opozice vůči strukturnímu funkcionalismu a zejména proudy nekonformních tendencí tzv. alternativní sociologie, většinou silně subjektivizující směry fenomenologické sociologie, existenciální sociologie i etnometodologie, usilující o vymanění z nadvlády tradičních sociologických stereotypů. Přechod na tzv. humanistickou orientaci, chápanou jako snahu po souhrnné antipozitivistické koncepci člověka jako uvědomělé a intencionální bytosti, která se ve svém chování řídí nikoli vnějšími fyzickými podněty, ale tzv. smysluplnými důvody, klade subjektivní idealismus přímo do základů a východisek těchto teorií.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 6. 9. 2006
Autor: -red-