kontrapunkt

Hudba

[latina, punctum contra punctum – nota proti notě], způsob skladebné práce, spočívající v současném vedení dvou nebo několika hlasů, jež jsou melodicky i rytmicky samostatné. Přitom se dbá nejen na postup hlasů, ale do větší či menší míry i na souzvuky, které spojením melodií vznikají. Kontrapunkt se dělí na imitační a neimitační, vokální a instrumentální. V imitačním kontrapunktu je hlas, který jako první přednáší melodii (proposta), melodicky napodobován druhým a dalším hlasem (risposta). V neimitačním kontrapunktu je se základní melodií (cantus firmus) vedena jedna nebo více dalších samostatných melodií. Kontrapunkt vokální (lineární) shrnuje zásady z období vokální polyfonie (15.–16. století; nizozemská polyfonie, G. P. da Palestrina); instrumentální (harmonický) kontrapunkt vychází z hudby barokní (17.–18. století; J. S. Bach) a více přihlíží k výsledným souzvukům hlasů. Hlavní kontrapunktické formy: kánon, fuga, kontrapunktické variace (ciaccona, passacaglia). Viz také imitace.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 25. 2. 2024
Autor: -red-

Odkazující hesla: benátská škola, Giovanni Battista Martini, hudební teorie, imitace, Jacob Clemens non Papa, Johann Sebastian Bach, polyfonie, těsna, West coast jazz.