fuga

Hudba

[Italština], hudba vrcholná forma imitačního kontrapunktu. Vyvinula se v 17. století z ricercaru jako jeden z hudebních druhů baroka. Na krystalizaci této formy měli podíl mimo jiné J. J. Froberger, J. A. Reinken, D. Buxtehude a zejména J. S. Bach. Fuga může obsahovat jedno téma (fuga jednoduchá), dvě (fuga dvojitá) i více témat a může mít dva (fuga dvouhlasá), tři (fuga tříhlasá) i více hlasů. Má tři části: expozici (téma v hlavní tónině dux, ve vedlejší comes), provedení (téma je určitým způsobem zpracováváno) a závěr (zpravidla přináší těsnu, prodlevu a kodu). V rámci fugy se uplatňují různé způsoby kontrapunktické práce (inverze, račí obrat, diminuce, augmentace). V 19. a 20. století napsali nejznámější fugy L. van Beethoven, C. Franck, S. I. Tanějev, M. Reger, P. Hindemith, D. D. Šostakovič, u nás V. Novák, L. Vycpálek.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 1. 9. 2005
Autor: -red-

Odkazující hesla: Johann Sebastian Bach, kontrapunkt, preludium, protivěta, ricercar, těsna.