cantus firmus

[Kantus firmus, latina], zkratka c. f., v muzikologii melodie, která je převzata, vypůjčena z nějaké jednohlasé nebo vícehlasé skladby, aby se stala základem pro vytvoření nové vícehlasé skladby. V těchto významech se cantus firmus uplatňoval zejména v polyfonii 11.–16. století. V 11.-14. století byl jeho hlavním zdrojem gregoriánský chorál (nazývaný tehdy italsky canto fermo, odtud latinské cantus firmus), od 15. století též jednohlasé světské i duchovní písně a jednotlivé hlasy populárních vícehlasých skladeb chrámových i světských. V 16. století se základem kompozice polyfonní mše stávaly celé vícehlasé úseky převzaté z jiných skladeb. Novodobá nauka o kontrapunktu užívá pojem cantus firmus ve speciálním technickém smyslu a nepřihlíží k tomu, zda cantus firmus (tj. základní hlas neimitačního kontrapunktu) byl skladatelem převzat odjinud nebo samostatně vytvořen.