konfucianismus

Filozofie / Starověk

[Konfucianyzmus], jeden z hlavních ideových proudů starověké Číny, vycházející z Konfuciova učení. Hlavní náplní konfucianismu je etika zaměřená ke sladění zájmů individua, společnosti a státu, stanovující společenské normy a povinnosti člověka (zvláště poslušnost vůči starším a nadřízeným). Politické funkce konfucianismu spočívala v ideologické podpoře mocenské struktury státu. Pokračovatelé rozvíjeli Konfuciovo učení různým směrem. Významnými stoupenci konfucianismu byli Meng-c', Sün-c' (asi 298–238 př.n.l.), který podal materialistickou in terpretaci základních konfuciánských pojmů, Tung Čung-šu, tvůrce oficiální konfuciánské doktríny, která se stala státní filozofií. Od 3. století vliv konfucianismu slábl, v 10. století došlo však k jeho rozkvětu v neokonfucianismu.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 24. 7. 2024
Autor: -red-

Odkazující hesla: Andó, Asuka, Cao Dai, Chan, čínské výtvarné umění, Čong Jak-jong, Čou, Japonská filozofie, Jaro a podzim, Konfucius, Korejci, legismus, Mo Ti, mystika, neokonfucianismus, sirhak, sto škol, Sun-c', taoismus, vietnamská literatura, Wu-ťing.