vietnamská literatura

Literatura

Ze začátku psána čínsky; nejstarší památky z 11. století (básně buddhistických mnichů v tchangském stylu). Od 13.století se pod vlivem konfucianismu rozvíjela světská naučná literatura psaná prózou (Tran-hung-Dao, 1213–1300; Le-van-Huu, 13. století; Ly-te-Xuyen, 14. století) i rozmanité žánry krásné literatury (Tran-quang-Khai, 1248–1294), z této doby jsou první zprávy o literatuře psané vietnamsky, avšak nejstarší literární památka pochází až ze začátku 15. století (Nguyen-Trai, Quoc am thi tap – Sbírka básní v národním jazyce); většina dalších autorů psala oběma jazyky. V 15.–16.století za dynastie Le vznikl epický žánr vinh su (historický zpěv), oslavující historické události a činy hrdinů (Nguyen-Trai; Le-Thanh-tong, 1460–1497; Nguyen-binh-Khiem, 1491–1585). V 18.–19. století došlo k rozkvětu vietnamská literatura vedle lyriky (Nguyen-gia-Thieu, 1741–1798; básnířka Doan-thi-Diem a Ho-xuan-Huong) se rozšířil národní epický žánr truyen (epos, román ve verších), v němž Nguyen-Du napsal epos Kieu, největší dílo klasické vietnamské literatury. Za koloniálismu začátkem 20. století pronikaly do vietnamské literatury nové formy: povídka, román, moderní divadlo, literatura psaná latinkou (quoc-ngu). Rozvíjela se tematika vlastenecká a revoluční (básníci Nguyen-dinh-Chieu, 1822–1888; Tan-Da, 1888–1939, To-Huu; prozaici Nguyen-cong-Hoan, 1903–1977; Nam-Cao; Ngo-tat-To; To-Hoai). Nová literatura zachycuje boj za sjednoceni země a budování socialismu (Nguyen-dinh-Thi; Nguyen-Hong, 1918–1982; Ho Či Min), rozvíjí se literatura národnostních menšin.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 6. 11. 2006
Autor: -red-