kinetismus

[Kinetyzmus], výtvarné umění, umělecký směr s programem překonání tradiční statičnosti uměleckého díla rozvinutím dynamických prvků, které nejsou prostorově ani časově absolutně fixované. Kinetické objekty se pohybují nebo se jimi dá pohybovat, popřípadě se zdají být kinetické, pohybuje-li se pozorovatel. Jejich konstrukce je založena převážně na matematických a technologických principech, vzácně na obvyklých malířských a sochařských prostředcích. Využitím mechanických a elektronických armatur se spojuje tvůrčí proces se soudobými praktickými, teoretickými a vizuálními zkušenostmi. Tradiční estetiku překonávají optické a světelné efekty, často doprovázené i zvukovými. Kinetismus zahrnuje kinetické objekty (moobily), kinetické obrazy, světelně kinetické objekty a světelně kinetické obrazy, světelnou architekturu, kinetický balet, zvukoitlm, kinetické fontány; proniká do reklam, scénografie, filmu, televize a výstavnictví. Počátky kinetismu jsou starší, znovu je aktualizován ve 20. a 30. letech 20. století ve futuristických koncepcích, v dadaismu

(M. Ray

, M. Duchamp

), konstruktivismu

(A. Pevsner, V. J. Tatlin, L. Moholy-Nagy), suprematismu

a v díle A. Caldera

, který od 1932 tvořil tzv. mobily. Kinetisté vystoupili jako kolektivní hnutí v 50.letech v Paříži (Espace 1951) a v Záhřebu (Exat 1951); na ně navázala skupina Zero v Německu, Nul v Nizozemsku, T v Miláně, N v Padově a další. Umělci pracovali společně s vědci a techniky v americké skupině Experiments in Art and Technology, u nás vznikla skupina Syntéza.