Jan Švankmajer

Biografie / Režie

*4.9.1934 (Praha, Československo), významný český filmový režisér, scenárista, výtvarník a surrealista. Narodil se v rodině aranžéra výkladních skříní a švadleny. Vystudoval Vyšší školu uměleckého průmyslu (VŠUP) v Praze a poté loutkářství, scénografii a režii na DAMU (1954–1958), kde byl jeho spolužákem Juraj Herz. V divadle Semafor založil Divadlo masek, které však v důsledku roztržky s Jiřím Suchým vydrželo jen dva roky, poté našel uplatnění v Laterně magice, kde se také pod nenápadným dohledem Emila Radoka začal věnovat filmu a záhy se stal jedním z nejvýznamnějších režisérů a výtvarníků na poli animované tvorby. Spolupracoval také s malými divadelními scénami v Praze (především s Činoherním klubem) a s tehdejším Filmovým studiem Barrandov (jako výtvarník se podílel na několika celovečerních filmech – např. Adéla ještě nevečeřela či Tajemství hradu v Karpatech). Od roku 1970 je členem pražské Surrealistické skupiny. V roce 1988 natočil svůj první celovečerní film, adaptaci známé knihy Lewise Carolla Něco z Alenky, která byla úspěšně uvedena v zahraničí. V 90. letech se postupně odklonil od animace a svůj zájem přesunul k živému herectví a celovečerní tvorbě, v níž dokonale kombinoval animaci a hereckou akci. Jeho specialitou je animace reálu, v níž dosáhl absolutní dokonalosti. Ve svých filmech čistě uměleckými prostředky usiluje o filozofické vyjádření světa a stal se významným představitelem filozofické linie české animované tvorby, v níž zaznívá i freudovská psychoanalýza či rudolfínský manýrismus. Jeho inspiračními oblíbenci jsou mj. E. A. Poe, markýz de Sade či C. Lewis. Jan Švankmajer natáčí své snímky většinou se stálým týmem spolupracovníků, mezi něž patří mj. animátor Bedřich Glaser, střihačka Helena Lebdušková, zvukař Ivo Špalj, výtvarnice a manželka Eva Švankmajerová (*1940-†2005, manželé 1960–2005) či producent Jan Kallista, s nímž v roce 1992 založil produkční společnost Athanor se sídlem v Knovízu na Kladensku.Tvořil vždy mimo hlavní proud, proslul naprostou originalitou svého díla, tendencí provokovat a neochotou ke kompromisům, kvůli čemuž měl za komunistického režimu značné potíže s občasnými zákazy (některé jeho filmy, např. Byt a Zahrada skončily v trezoru), přestože byl uznávanou uměleckou osobností světového formátu. Jeho snímky byly vždy kulturní událostí, získaly řadu domácích i mezinárodních ocenění a staly se objektem intelektuálních diskuzí. V roce 2009 byl na MFF v Karlových Varech oceněn Křišťálovým glóbem za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii. Janu Švankamjerovi a jeho tvorbě byly věnovány mj. snímky Kabinet Jana Švankmajera (Velká Británie 1984) a Kosmický trojúhelník (Švýcarsko / ČSSR 1991) a jeden díl televizního cyklu Zlatá šedesátá (2009), k jeho odkazu se hlási i někteří světoví tvůrci (Tim Burton, Terry Gilliam). Umělcově tvorbě je věnována i zásadní publikace Jan Švankmajer, Transmutace smyslů (1994). Jeho syn Václav Švankmajer je rovněž autorem animovaných filmů.

Vybraná filmografie (námět, scénář a režie, krátkometrážní snímky, není-li uvedeno jinak): kombinovaná groteska o negativní komunikaci a režijní debut Poslední trik pana Schwarzewaldea a pana Edgara (1964, + výtvarník), montáž Bachovy hudby s animovaným reálem oprýskaných pražských zdí J. S. Bach: Fantasia g moll (1965; Zvláštní cena poroty na MFF v Cannes), v Rakousku natočený snímek Spiel mit Steinen (Hry s kameny, 1965), loutkový snímek na téma destruktivních mezilidských vztahů Rakvičkárna (1966, + výtvarník; mj. ocenění na MFT v Mannheimu 1966), tři etudy na téma mechanického opakování v lidském myšlení Et cetera (1966, scénář, režie, výtvarník; Hlavní cena v kategorii animovaného filmu na DKF v Karlových Varech 1967, jedna ze tří Hlavních cen na DKF v Oberhausenu 1967), z manýrismu rudolfínské doby vycházející surrealistická hříčka o vývoji živočišné říše Historia naturae (1967,+ výtvarník; Hlavní cena v kategorii výtvarně experimentálních filmů na PFU v Kroměřiži 1967, Zvláštní cena Maxe Ernsta na DKF v Oberhausenu 1968 aj.), groteska o člověku, proti kterému se vzbouří předměty, Byt (1968, + výtvarník; oceněno hlavními cenami na Arsfilmu Kroměříž, na DKF v Karlových Varech a na DKF v Oberhausenu), hrané groteskní podobenství o zrůdnosti bolševické zpupnosti podle povídky Ivana Krause Živý plot s názvem Zahrada (1968, scénář a režie; Lev sv. Marka v kategorii krátkých hraných filmů na filmové přehlídce v Benátkách 1968), chmurný jinotaj o absurditě tohoto světa Tichý týden v domě (1969, + výtvarník; mj. První cena v kategorii experimentálních filmů na MFKF v Tampere 1971), svébytná adaptace barokní lidové hry českých loutkářů Don Šajn (1970, scénář a režie; Hlavní cena Stříbrný kroměřížský tolar na Arsfilmu Kroměříž 1970), unikátní surrealistický dokument o známé kulturní památce v Sedlci u Kutné Hory Kostnice (1970, snímek existuje ve dvou verzích – cenzurovaná verze s hudebním doprovodem a básní Jacquesa Preverta Jak namalovat podobiznu ptáka, necenzurovaná verze s cynickým komentářem průvodkyně pro školní třídu), v americké produkci natočený snímek na téma emocionální podstaty dětství Žvahlav aneb Šatičky slaměného Huberta (1971), sociální dokument Dušana Hanáka Obrazy starého světa (1972, výtvarná spolupráce), animovaná montáž kreseb a náčrtků Leonarda da Vinciho Leonardův deník 72 (1973, scénář a režie), cimrmanovský kvazidokument, věnovaný badatelům, kteří založili svou existenci na mystifikaci, Otrantský zámek (1977, + výtvarník; Zvláštní cena poroty na Arsfilmu Kroměříž 1978), mysticky děsivé zpracování hororu E. A. Poea Zánik domu Usherů (1980, scénář, režie, výtvarník; Zvláštní cena Zlatý drak a Cena FICC na MFKF v Krakově 1981, Zvláštní cena divácké poroty na MF fantastických filmů v Portu 1981 aj.), ztřeštěná komedie Blázni, vodníci a podvodníci (1980, výtvarník titulků), brilantní a mnoha cenami ověnčené trio na téma ničivé mezilidské (ne)komunikace Možnosti dialogu (1982, + výtvarník; Zlatý medvěd v kategorii krátkých filmů na MFF v Západním Berlíně 1983, Grand Prix a Cena FIPRESCI na MF animovaných filmů v Annecy, další ocenění na MFF v Melbourne, v Sydney aj.), moderní horor o pocitech strachu v duši malého dítěte Do pivnice (1983, + výtvarník; Velká cena a Cena FIPRESCI na DKF v Oberhausenu 1985), inkviziční horor na motivy povídek E. A. Poea a Villierse l' Isle Adama Kyvadlo, jáma a naděje (1983, + výtvarník; Cena poroty krátkých filmů na MFF v Montrealu 1984, Velká cena a Cena FIPRESCI na DKF v Oberhausenu 1985 aj.), sarkastická černá groteska na téma fotbalového primitivismu Mužné hry (1988, + výtvarník), koprodukční celovečerní exploze hravé fantazie na motivy známé knihy Lewise Carrolla Alenka v kraji divů a za zrcadlem s názvem Něco z Alenky (1988, scénář, režie, výtvarník; Cena za dlouhometrážní film na MF animovaných filmů v Annecy), etuda o sebestvoření člověka Tma, světlo, tma (1989, + výtvarník; Zvláštní uznání na MFF v Západním Berlíně 1990, Hlavní cena Zlatý drak na MFKF v Krakově a další festivalová ocenění), minutová hříčka o netradiční lásce na pekáči Zamilované maso (1989), varovná zkratka české historie Konec stalinismu v Čechách (1990), tři absurdní etudy na téma lidské žravosti Jídlo (1992, + výtvarník), výtečný Petr Čepek v celovečerní kombinaci ďábelské legendy s dneškem Lekce Faust (1993, scénář a režie; Zvláštní cena poroty na MFF v Karlových Varech, uvedeno na MFF v Cannes), celovečerní černá groteska o sexuálních úchylkách a zoufalé osamělosti dnešního člověka Spiklenci slasti (1996, + kostýmy, rekvizity a dekorace), lidovou pohádkou inspirovaný komediální konzumační (celovečerní) horor Otesánek (2000; Český lev za nejlepší film roku, uveden mimo soutěž na MFF v Benátkách 2000), celovečerní kacířské hororové podobenství o světě jako směsi blázince a orgií na motivy povídek E. A. Poea Šílení (2005, + herec), celovečerní psychoanalytická komedie Přežít svůj život (teorie a praxe) (2009).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 16. 6. 2021
Autor: PST

Odkazující hesla: Alenka v kraji divů – filmové adaptace, Eva Švankmajerová, Jiří Barta, Pavel Liška.