Eva Švankmajerová

*25.9.1940 (Kostelec nad Černými lesy, Československo, tehdejší protektorát Čechy a Morava) – †20.10.2005 (Praha, Česká republika), rodným jménem Dvořáková, česká výtvarnice, scénografka a spisovatelka. V letech 1954–1958 vystudovala řezbářství na Průmyslové škole bytové tvorby v Praze a poté scénografii na loutkářské katedře DAMU (1958–1962). Stala se členkou skupiny Máj a zpočátku se věnovala především malbě. Rozhodujícím momentem pro její další směřování bylo setkání s výtvarníkem a pozdějším režisérem Janem Švankmajerem

, za něhož se v roce 1960 provdala. Počátkem 70. let se oba stali členy Surrealistické skupiny a v intencích tohoto uskupení se pak v dalších letech vyvíjela veškerá její výtvarná i literární práce (upozornila na sebe zejména Emancipačním cyklem – variacemi na známé obrazy, na nichž nahradila ženské postavy mužskými), která však nemohla být v době normalizace oficiálně prezentována (podobné potíže měl s tehdejším režimem i J. Švankmajer). Kromě malby se věnovala grafice, keramice, plakátové tvorbě, scénografii a návrhům kostýmů. Výtvarně se podílela na některých filmech svého manžela i jiných režisérů (např. Evalda Schorma

, Jaromila Jireše

a Juraje Herze

), vytvořila animované pasáže do audiovizuálních představení Laterny magiky Ztracená pohádka (1976) a Odysseus (1987) a prosadila se i jako prozaička, básnířka a esejistka. Její literární díla byla nejprve publikována v samizdatu a v zahraničí (např. Samoty a citace, Ženeva 1987), domácích vydání se dočkala až po roce 1989 – např. román Jeskyně Baradla (1995), sbírka básní Dosud nenamalované obrazy (2003) či surrealistické obrázkové leporelo na motivy K. J. Erbena

Otesánek (2004). Se svým manželem připravila také řadu tématických výstav (poslední s názvem Jídlo se uskutečnila v roce 2004 v Jízdárně Pražského hradu, v roce 2006 se pak uskutečnila v Galerii Václava Špály samostatná posmrtná výstava Eva Švankmajerová: Deník 1963–2005). Její syn Václav Švankmajer je autorem animovaných filmů. Vybraná filmografie: kombinovaná groteska o negativní komunikaci a režijní debut Jana Švankmajera Poslední trik pana Schwarzewaldea a pana Edgara (1964, herečka), groteskní podobenství o bolševické zpupnosti Zahrada (1968, výprava a kostýmy), animovaný snímek podle kramářské písně Jsouc na řece mlynář jeden (1971, výtvarnice), hororová pohádka Deváté srdce (1978, výtvarná spolupráce, titulky a filmový plakát), krátkometrážní inkviziční horor na motivy povídek E. A. Poea a Villierse l' Isle Adama Kyvadlo, jáma a naděje (1983, výtvarná spolupráce), Jost Burgi – Demystifikace času a prostoru (1986, výtvarná spolupráce na animovaných částech), volná adaptace známé knihy Lewise Carrolla s názvem Něco z Alenky (1987, výtvarná spolupráce), sarkastické zpracování faustovské legendy Lekce Faust (1994, výtvarná stránka loutek; Český lev za nejlepší výtvarný počin), dokument Šílená láska – Ludvík Šváb (1995, účinkující), černá groteska o osamělosti dnešního člověka Spiklenci slasti (1996, výtvarná spolupráce – loutky), lidovou pohádkou inspirovaný komediální konzumační horor Otesánek (2000, výtvarná spolupráce, plakát k filmu; Český lev za nejlepší výtvarné řešení a nejlepší filmový plakát), dokument o Ester Krumbachové Pátrání po Ester (2005, účinkující), kacířské hororové podobenství o světě jako směsi blázince a orgií na motivy povídek E. A. Poea Šílení (2005, výtvarná spolupráce, kostýmy).