instrumentalismus

Subjektivní idealistické učení J. Deweye

a jeho následovníků; varianta pragmatismu

. Považuje vědomí a poznání za prostředek přizpůsobení měnícím se podmínkám prostředí. Logické pojmy, ideje, vědecké zákony a teorie jsou pouze nástroje, prostředky, „klíče k situaci“, „plány akce“. Instrumentalismus popírá objektivní obsah pravdivých poznatků jako odrazů materialistické skutečnosti; pravda má pak ryze funkcionální význam jako něco, co zajišťuje v dané situaci úspěch. Ve společenským vědách stoupenci instrumentalismu popírají realitu společenských tříd, operují metafyzickými abstrakcemi společnosti,: osobnosti, státu atd. Pokrok vidí v samém procesu pohybu. Instrumentalismus je blízký tzv. operacionalismu

. Hlavní představitelé J. Dewey

, S. Hook

; J. Mead, F. W. S. Schiller.