John Dewey

*20.10.1859 – †1.6.1952, americký filozof, psycholog, pedagog a sociolog; profesor univerzity v Chicagu a v New Yorku. Jeden z vedoucích představitelů pragmatismu a tvůrce jeho varianty – instrumentalismu, zvaného též chicagská škola pragmatismu. Poznání pokládal za instrument přizpůsobování člověka jeho prostředí. Kritériem pravdivosti teorie je podle Deweye její praktická efektivnost v empirické situaci. Témuž cíli slouží i logika. Praktickou účinnost a užitečnost považoval Dewey i za měřítko morálky. Morálka a věda nejsou pak ničím jiným než technickými prostředky sociálního inženýrství. Tradiční náboženství Dewey neuznával, ale vyzdvihoval humanistické náboženství a potřebnost náboženských hodnot; Bůh mu byl aktivním vztahem mezi ideálem a skutečností. Estetiku redukoval na smyslové zážitky, hlásal heslo: umění – toť život; smyslem umění má být rovnováha mezi organismem a prostředím. V pedagogice byl zastáncem učení pomocí činnosti a pedocentrismu. V sociologických pracích vystupoval jako výmluvný obhájce liberalismu a individualismu; ideologií spolupráce tříd a reformistického meliorismu zdůvodňoval americký způsob života. Odmítal fašismus, komunismus. Plněji než jiní vyjádřil ducha amerického prakticismu a liberalismu 1. poloviny 20. století. V české filozofii ovlivnil protestantsky zaměřený aktivismus E. Rádla a J. B. Kozáka, jakož i část pedagogického reformismu. Dr. h. c. UK (1948).