epikurejská škola

Antická filozofická škola založená Epikúrem

v Athénách pod názvem Epikúrova zahrada. Rozvíjela jak řecký atomismus

, tak hédonistickou

etiku, a přestože nemá příliš známé představitele, byla velmi vlivná až do rozpadu římské říše. Dělí se obvykle na tři období: 1. (4.–3. století př.n.l.) tzv. stará zahrada, kam spadá působení Epikúra samého; nejznámějším jeho žákem je Metrodoros z Lampsaku

a dále Ermarchos, Polienos, Nifoklés, Anaxarchos, Apollodoros a Metrodoros ze Stratóna; 2. (2. – 1. století př.n.l.) tzv. střední zahrada s představiteli Apollodorem z Athén, Zénónem ze Sidonu, Diogenem z Tarsu a zejména Filodémem z Kadary

, který založil tzv. neapolskou epikurejskou školu, 3. (do 6. století) římský epikureismus, tzv. pozdní zahrada, počínající Filodémem z Kadary, který rozšířil řecký atomismus v Římě, jeho žák Lucretius

svým dílem ovlivnil celé toto římské období.