atomismus

[-iz-, řečtina], atomistika – filozoficko-přírodovědecké učení o přetržité (diskrétní) skladbě hmoty. V nejširším smyslu každé učení, jež pojímá svůj předmět (věc, proces, vlastnost) jako diskrétní (atomismus psychologický, sociologický, logický). V antické filozofii je nejvýznamnějším materialistickým směrem. – Myšlenky atomismu se objevují již ve staroindické filozofii, v systémech njája a vaišéšika. K rozvinuté a důsledné podobě jej propracovali Leukippos a Démokrítos, který vytvořil z atomismu ucelený systém, představující jeden z vrcholů filozofie a vědy ve starověku. Atomistická filozofie je nejzdařilejším pokusem o řešení základních filozofických problémů bytí a změny, jednoty a mnohosti, nedělitelnosti a dělitelnosti hmoty, vytýčených elejskou školou, na něž se snažili odpovědět svým způsobem Empedoklés a Anaxagorás. Atomisté rozbili neměnné a kompaktní bytí elejské školy na nekonečné množství malých částic, atomů. Atomy však zůstaly nositeli všech podstatných vlastností parmenidovského jsoucna: věčnosti, neměnnosti, kompaktnosti, neprostupnosti a nedělitelnosti. Oproti Parmenidově logické argumentaci proti existenci nejsoucna přijali atomisté jako druhý základ svého systému prázdný prostor (nejsoucno), nutný pro pohyb atomů. Zrnitou strukturu má podle Démokrita též prostor, neboť se skládá z atomů zvláštního druhu, amér. Místo elejského pojetí nutnosti, která drží jsoucno „v poutech“ a nepřipouští změnu, postavili atomisté nutnost dynamickou, projevující se v pohybu každého atomu. Různé vlastnosti věcí se pak vysvětlují z různosti ve tvaru, pohybu a uspořádání atomů. Duševní jevy jsou rovněž vyvolávány pohybem atomů, atomy zvláště oblými a pohyblivými, nazývanými ohnivé atomy; ty jsou též nositeli rozumu, který poznává podstatu světa, zatímco pouhé smysly poskytují jen temné poznání. Antický atomismus byl původně jen geniální přírodovědně filozofickou hypotézou; vývoj fyziky a chemie jej však přeměnil v přírodovědné učení. Novodobá fyzika a chemie upřesnily představy starověkých atomistů: atom se stal nejmenší součástí chemického prvku, nositelem jeho chemických vlastností.