čití

Fyziologický pochod, při kterém vznikají počitky

, vyvolané působením podnětů na smyslové orgány

, receptory

. Jako reflexní proces odrážející skutečnost je čití základním předpokladem interakce jedince s prostředím. Jeho neurofyziologickou podstatou je vnější dráždění nervových zakončení s následným přenosem zakódovaných informací (nervových vzruchů) do centrální nervové soustavy. Přeměnu podnětů na nervové vzruchy a jejich přenos zajišťují receptory, které tvoří s dostředivým nervem a ceptrem v mozku tzv. analyzátor. Výsledkem čití jako aktuálního odrazu prostředí ve vědomí člověka jsou jednak počitky (smyslové odrazy nejelementárnějších vlastností objektů a jevů), jednak vjemy (komplexnější odrazy objektů a jevů). Zatímco počitek je dále nerozložitelným prvkem, je vjem axalyzovatelným celkem. Fyziologicky představuje počitek výsledek činnosti jediného smyslového orgánu, kdežto vjem vzniká současnou činností více struktur. Proto je čití vždy jednodušší činností než vnímání

. Problematikou čití (zejména vztahy mezi intenzitou podnětů a počitků, dobou vybavení počitků, čivostí ap.) se zabývala klasická psychofyzika, snažící se vyjádřit sledované jevy matematicky.