berlínský kongres

Mezinárodní konference (Rusko, Rakousko-Uhersko, Velká Británie, Německo, Francie, Itálie, Turecko) konaná v Berlíně ve dnech 13.6. až 13.7.1878. Cílem byla revize mírové smlouvy, uzavřené dne 3.3.1878 v San Stefanu po vítězné válce Ruska s Tureckem, ve prospěch zejména Turecka a Rakouska-Uherska. Výsledkem bylo uznání nezávislosti Rumunska, Srbska a Černé Hory. Bulharsko bylo omezeno na severní část (jako autonomní knížectví), jeho jižní část (tzv. Východní Rumelie) se vrátila pod tureckou správu. Rusku zůstala jižní část Besarábie a maloasijská oblast se střediskem v Karsu. Rakousko-Uhersko obdrželo právo okupovat Bosnu, Hercegovinu a novopazarský sandžak. Černá Hora získala přístup k moři (Bar) pod vojenským dohledem Rakouska-Uherska. Na berlínském kongresu získala převahu britská politika (B. Disraeli

), diplomacie podpořená v balkánské otázce organizátorem a předsedou kongresu O. Bismarckem

. Za svou podporu Turecka obdržela Británie od osmanské říše na základě tajné dohody Kypr. Otázka sebeurčení balkánských národů nebyla na kongresu vyřešena, nesprávné stanovení hranic se stalo podnětem dalších konfliktů na Balkáně za účasti velmocí.