belgická literatura

Literatura

Francouzsky psaná literatura převládla na části území dnešní Belgie, obývaného Valony, tj. v jižních provinciích Hainaut, Namur, Luxembourg, a v Bruselu, a od francouzské literatury se odlišuje zejména svébytným ideově uměleckým obsahem. Avšak se zřetelem k historickému vývoji bývají francouzští autoři belgického původu nejstaršího období, tj. do konce 16. století, řazeni do rámce literatury francouzské (Aucassin a Nicoletta, část Románu o Lišákovi, historici J. Froissart a O. Chastellain, 1415-1475, prozaik A. de la Sale, 1398 až asi 1462, básník J. Lemaire de Belges, 1473- asi 1525). Tvorba 17. až 18. století stála pod vlivem francouzského klasicismu a vyjadřuje již probouzející se vlastenecké cítění. Rychlý rozvoj vlastní belgické literatury nastal až po roce 1830 ve znamení romantismu, teoreticky probojovaného A. Baronem (1894-1862). Nejvýznamnějšími spisovateli romantistického období byli A. Van Hasselt, Th. Weustenraad (1805-1849), Ch. Potvin (1818-1902). Následující realismus má ve srovnání s evropskou literaturou specifické rysy zejména v navázání na prameny lidové slovesnosti, spojené s národním osvobozovacím bojem, nejvýrazněji je vyjádřil Ch. De Coster. S hospodářským oživením ke konci 19. století rostla i literární aktivita, platformou nových názorů byly literární časopisy, zejména L'Art moderne (Moderní umění), vydán E. Picardem (1836-1924), a La Jeune Belgigue (Mladá Belgie, 1881-1897), reprezentující hnutí, jehož autoři usilovali o osamostatnění belgické literatury a umělecké zrovnoprávnění s ostatními evropskými literaturami (G. Eekhoud, 1854-1927, Ch. Van Lerberghe, A. Mockel) a uváděli do belgicié literatury nové literární směry, symbolismus (G. Rodenbach, M. Maeterlinck, E. Verhaeren) a naturalismus (Lemonnier). Pro literaturu 20. století je charakteristickým rysem regionalismus a reakce na něj, jež se projevily zejména v próze, která v mnoha uměleckých podobách obohacuje obraz frankofonní literatury (F. Hellens, Ch. Plisnier, A. Baillon, N. Doffová, M. Geversov, A. Masson, J. Tousseul, A. Ayguesparse). Poezie navázala na tradice symbolismu (M. Elskamp) a francouzské avantgardy (M. Thiry), od roku 1931 je významným básnickým fórem Journal des poétes (časopis básníků), kolem něhož se sdružují básníci různých tendencí (G. Norge, *1898, M. Caréme, 1899-1978, L. Woutersová, *1930, D. Scheinert). V dramatu se nejvýrazněji uplatnil proud expresionismu (F. Crommelynck, M. de Ghelderode). Mnozí spisovatelé, původně Belgičané, se zařazují do francouzské literatury díky literárnímu uplatnění (G. Simenon, H. Michaux, F. Manet-Jorisová).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 19. 10. 2007
Autor: -red-