aticismus

[Atycizmus, latina < řečtina], řečnický sloh v řecké a římské literatuře, vznikl v 1. století př.n.l. jako reakce proti asianismu

a pokus o návrat k zásadám klasického literárního jazyka řeckých atických prozaiků 5. až 4. století př.n.l., za vzory byli považováni zejména Lysias, Démosthenés

, Thúkydidés

a Xenofón

. Hlavním představitelem aticismu byl Dionysios Halikarnasský, v římské literatuře Caesar. Aticismus se vyznačoval střízlivostí lexika a stylu, přehnaným lpěním na archaické podobě spisovné atičtiny a odvratem od literatury psané obecnou mluvou, ve svých důsledcích způsobil ve středověku a v novověku tzv. dvojjazyčnost (diglossie

). Viz také řecký jazyk

.