Arturo Benedetti Michelangeli

[Benedety mikelandželi], *5.1.1920 (Brescia) – †12.6.1995, italský

klavírista a hudební pedagog. Jeden z nejvýznamnějších pianistů dvacátého století, klávesový kouzelník nazývaný též italský Liszt

. Narozen v Orzinuovi, malém městečku blízko Brescie. První lekce hry na klavír

dostal od svého otce, právníka a amatérského hudebníka, ve věku tří let. Od čtyř let navštěvoval hudební školu v Brescii a v pěti letech doslova šokoval diváky bezchybnou interpretací dvou Czernyho skladeb. Později studoval na konzervatoři v Miláně u Giovanni Maria Anfossiho a roku 1934 ji absolvoval. Byl poté otcem nucen několik let studovat medicínu, ale vrátil se k hudbě

. V soutěži královny Alžběty konané v Belgii

v roce 1938 skončil sice až na sedmém místě, ovšem o rok později se zůčastnil mezinárodní soutěže ve Švýcarsku

a po excelentním výkonu byl jednomyslně prohlášen za vítěze. Jeden z členů poroty, francouzský

klavírista Alfred Cortot ho nadšeně nazval „novým Lisztem“. Tato událost Michelangelimu nesmírně pomohla k uměleckému vzestupu. Ve stejném roce se stal profesorem na konzervatoři v Bologni. Jeho kariéra

byla však kvůli válce několik let zbržděna. Od roku 1942 byl pilotem italského letectva a poté členem antifašistické organizace. Po válce se vrátil na pódia velkých světových hudebních středisek. Koncertoval s obrovským úspěchem ve Velké Británii

(1946), v USA (1948) a v dalších západoevropských státech. Také nahrávky přispívali k jeho pověsti velkého virtuóza a chvále kritiky. V roce 1949 účinkoval v Polsku, roku 1964 triumfoval v Moskvě a o rok později poprvé v Japonsku

. V letech 1977 a 1987 pořádal charitativní koncerty ve Vatikánu

. Jeho reputace dosáhla ohromného rozměru, byl dokonce mnohými považován za největšího žijícího klavíristu. Stal se legendou již za svého života. Získal si pověst introvertního člověka, kontroverzního a poněkud nadřazeného génia stranícího se publicity a pohrdajícího vlastní slávou. Jeho kariéra

byla nezřídka přerušována v důsledku špatného zdraví a velmi často rušil svá plánovaná vystoupení. Poslední koncert uskutečnil v Hamburgu v roce 1993. Michelangeli byl vždy znám jako umělec posedlý perfekcionismem. Strávil mnohdy několik let studováním některých děl. Jeho pozoruhodnou hru lze charakterizovat bezchybnou fenomenální technikou na hranici lidských možností, čistotou, průzračností a rovnováhou tónu a nenapodobitelnou modulací témbru. Maestrův repertoár nebyl nikdy příliš široký. Zaměřil se především na skladby Debussyho

, Ravela

, Chopina

, Schumanna

, Beethovena

a Scarlattiho. Proslul též například bezkonkureční interpretací čtvrtého klavírního koncertu Sergeje Rachmaninova

a Paganiniho

variací Johannese Brahmse

. Věnoval také pedagogické činnosti. Mezi nejlepší pianisty, které učil, patří Maurizio Pollini, Martha Argerich a Ivan Moravec.