arménské výtvarné umění

Rozvíjí se od poloviny 1. tisíciletí př.n.l. v úzké návaznosti na tradice říše Urartu

(kovové výrobky, bronzové kotle, svícny zdobené reliéfy a zejména zvířecími motivy). Od 1. století n.l. se uplatňuje helénistická a římská architektura (chrám v Garni

) a po přijetí křesťanské baziliky a kopulové centrály (Jererujkh, Ečmiadzin

, 8. století). Od 10.století vlastní typy chrámů (katedrála v Ani

), klášterů, zámků a hradů malířsky a sochařsky zdobených (Achthamar na ostrově jezera Van

) i iluminované rukopisy (Ečmiadzinský evangeliář). Po tureckém útlaku nastává rozkvět za ruské správy (portrétista S. Nersisjan, malíř J. Thadeosjan) a dochází k představbě Jerevanu

A. Thamanjanem

. Z malířů vyniká M. Sarjan

, ze sochařů N. Nikoghosjan.