apologetika

Náboženství / Slova, zkratky a rčení

[Apologetyka, řečtina], více či méně zveličená a zaujatá obhajoba něčeho nebo někoho. Původně označení spisů raně křesťanských teologů (2. a 3. století), kteří bránili křesťanské články víry proti racionalistické kritice antických filozofických škol a podíleli se na vytváření soustavy dogmat. Mezi apologety vynikli Origenes a Tertullianus. Později apologetika v katolictví v podstatě splývá s „fundamentální teologií“ a v protestantismu s „teologií systematickou“. V novověké literatuře se v širším a přeneseném smyslu označují za apologetika dila hájící zaníceně, ale i zaujatě a nekriticky určitý náboženský, filozofický nebo jiný názor, směr, systém. Sociální apologetika se snaží teoreticky ospravedlnit přežilé názory a společenské formy.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 20. 12. 2019
Autor: -red-

Odkazující hesla: církevní otcové, Ernst von Wildenbruch, Fréderic Bastiat, gnostikové, paralelní evoluce, patristika, Pavel Nikolajevič Miljukov, psychologie náboženství, Rudolf Bultmann.