adaptace sociální

[Latina], druh vzájemného působení mezi jednotlivcem nebo sociální skupinou a společenským prostředím, v jehož průběhu dochází k harmonizaci požadavků a očekávání jeho účastníků. Rozhodující je přizpůsobení sebehodnocení a aspirací subjektu jeho skutečným možnostem i realitě společenských prostředí včetně jejich vývojových tendencí. Proces sociální adaptace probíhá především na společenské úrovni, ale zahrnuje i biologické, fyziologické a psychologické momenty. Pojem adaptace vznikl v biologii, kde označuje přizpůsobení struktury a funkce organismu podmínkám prostředí během individuálního života nebo fylogenetického vývoje. V psychologickém smyslu určuje sociální adaptace aktivitu osobnosti v podobě akomodace, tj. osvojování podmínek společenského prostředí, i asimilace, tj. přizpůsobování prostředí vlastním potřebám. Vliv prostředí na jedince nebo skupinu je vždy výběrový, individuální, neboť kolektivní subjekt vnímá, přejímá a přepracovává vlivy prostředí v souhlase se svou vnitřní povahou a aktivně na prostředí působí.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 15. 1. 2019
Autor: -red-

Odkazující hesla: sociální přizpůsobení.