zpředmětnění a odpředmětnění

Filozofie

Filozofické pojmy charakterizující podstatné zvláštnosti předmětné činnosti člověka i způsoby jeho existence. Při zpředmětnění (objektivaci) přecházejí lidské aktivní síly a schopnosti (emoce, myšlenky) z formy pohybu do formy předmětu. Při odpředmětnění naopak přechází předmět do forem lidské činnosti, v aktivní schopnost subjektu. Pojmy zpředmětnění a odpředmětnění postihují filozofickou podstatu lidské práce, společenské praxe a různých forem kultury. Odhalují místo práce v lidském životě. O takové určení podstaty práce se první soustavně pokusil G. W. F. Hegel, který však proces práce pojímal idealisticky, pouze jako činnost duševní, a nadto ztotožňoval zpředmětnění nehistoricky s odcizením. Člověk jako praktická předmětná bytost existuje pouze ve společensky podmíněných formách své objektivace. Tvoří a přetváří sebe sama tím, že působí na přírodu a přetváří okolní svět. Produktivní zpředmětnění společenského člověka a aktivní osvojování světa včetně výsledků předchozí činnosti lidstva, tj. kulturního dědictví, poskytuje klíč k historickému pochopení vztahu mezi subjektem a objektem, k řešení teoretických otázek poznání, vědy a umění, jakož i celé materiální a duchovní kultury z pozic historické společenské praxe.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 17. 11. 2006
Autor: -red-