značení lokomotiv

Začátkem 19. století stačilo nazývat hnací vozidla jménem. Časem tato praxe přestala stačit a jednotlivé země si vytvářely vlastní systémy, které dodnes nejsou jednotné. V Rakousko-Uhersku se používalo číselné rozlišení podle použití: 1–9 rychlíkové, 10–29 osobní, 30–79 nákladní a 80–99 pro místní dráhy. Po tomto čísle následovala tečka a za ní evidenční číslo. Po rozpadu Rakouska-Uherska navrhl pro ČSD Vojtěch Kryšpín

číselný kód, indikující přibližné technické parametry stroje. Na historických vozidlech se s ním můžeme setkat dodnes. První písmeno znamená trakci

. Pokud je kód bez písmene, jde o lokomotivu parní.

Význam prvního písmene:

kód	trakce (druh pohonu)
—	parní
T	motorová
TL	plynová turbína
M	motorový vůz
E	elektrická stejnosměrná
S	elektrická střídavá
ES	elektrická vícesystémová
EM	elektrická stejnosměrná jednotka
SM	elektrická střídavá jednotka
N	vložený vůz motorové nebo elektrické jednotky
U	úzkorozchodná
A	akumulátorová
TA	dieslovo-akumulátorová (hybridní)

 

Příklad:

T478.3054

T – motorová lokomotiva
4 – počet hnaných náprav

7 – maximální rychlost v km/h (7 + 3) x 10 = 100 km/h
8 – tlak na nápravu v tunách (je třeba přičíst konstantu 10), tedy 8 +10 = 18 tun. Dá se také přibližně vypočítat celková hmotnost lokomotivy: 4 nápravy x 18 t, 4 x 18 ≐ 72 t.

Následuje tečka a za ní číslice jako číslo konstrukční skupiny, někdy též číslo série. Místo tečky se občas používá rozlišení pomocí menší velikosti písma. V uvedeném příkladu je to 3. Za číslem série následuje evidenční číslo vyrobeného kusu, zde 054. U úzkorozchodných lokomotiv se rychlost neudává a poslední (tedy druhá) velká číslice udává tlak na nápravu přímo v tunách, bez konstanty. U parních lokomotiv s odděleným tendrem se značily také tendry

vlastním kódem.

Příklad:

930.003

9 – přičte se konstanta 3 a dostaneme objem uhláku: 9 + 3  ≥ 12 m³
30 – další dvě číslice udávají objem vodojemu (30 m³). Dále následuje obvyklé číslo konstrukční skupiny a evidenční číslo.

Se zvyšujícími se rychlostmi a hmotností moderních lokomotiv tento systém přestal stačit. Většina nově zkonstruovaných vozidel měla v označení číselný kód 499 (E499, S499, ES499) a dále se mohlo rozlišovat jen podle čísla konstrukční skupiny, což bylo nedostatečné. Od roku 1988 se proto u ČSD postupně zavádělo přeznačení hnacích vozidel podle doporučení Mezinárodní železniční unie

, kde první číslice udává trakci

, další dvě číslice konstrukční skupinu a za mezerou je evidenční číslo. Dále následuje pomlčka a za ní jedna kontrolní číslice.

Význam první číslice:

1	elektrická stejnosměrná
2	elektrická střídavá
3	elektrická vícesystémová
4	elektrická stejnosměrná jednotka
5	elektrická střídavá jednotka
6	elektrická vícesystémová jednotka
7	motorová lokomotiva
8	motorový vůz
9	řídící vůz
0	vložený vůz motorové nebo elektrické jednotky

Příklad:

740 686–1

740 - motorová lokomotiva, konstrukční skupina 40, evidenční číslo 686, kontrolní číslice 1.