zemědělství

Rostlinná výroba / Živočišná výroba

Jedno ze základních odvětví materiální výroby; obor zabývající se pěstováním zemědělských kultur, chovem hospodářských zvířat a zajišťující potraviny pro obyvatelstvo a suroviny pro potravinářský a lehký průmysl; zahrnuje i různé druhy prvotního zpracování rostlinných a živočišných produktů. V některých zemích se do zemědělství řadí i lesnictví. Základ veškeré zemědělské výroby je výroba rostlinná, podmiňující výrobu živočišnou. Mezi oběma hlavními odvětvími zemědělství existují těsné a mnohostranné vzájemné vztahy. Rostlinná výroba zahrnuje zejména pěstováni polních plodin: obilovin, luskovin, olejnin, okopanin, přadných a techických rostlin, ovocných plodin, pícnin, zeleniny, chmele a révy vinné. K živočišné výroby patří: chov skotu, prasat a dnibeže, chov ovcí, koní, králíků a chov kožešinových zvířat, zvláštní postavení zaujímá včelařství, hedvábnictví a rybářství. – Mnohotvárnost zemědělství se projevuje v řadě různorodých výrobních procesů, pracovních úkonů a pomocných služeb, a to jak uvnitř zemědělství jako celku, tak v jeho jednotlivých odvětvích i závodech. Hlavním výrobním prostředkem a současně pracovním předmětem v zemědělství je půda. Zemědělsky využívaná půda tvoří v současnosti o něco málo více než třetinu povrchu zemské souše. Půda podmiňuje specifické druhy koncentrace a specializace moderní zemědělské výroby. Výrobní pochody v zemědělství jsou značně ovlivlfovány přírodními, biologickými procesy, podnebím a počasím, což se projevuje zvláště sezónností zemědělské výroby, nerovnoměrným rozložením práce v průběhu roku kolísáním sklizní v jednotlivých letech. Úsilí společnosti se proto zaměřuje na poznání biologického vývoje rostlinných a živočišných organismů, na odhalování jeho zákonitostí a na hledáni možností aktivních zásahů do těchto procesů, což je urychlováno probíhajícími kvalitativními objevy v oblasti biologických věd. Také v zemědělství se stává věda a technika stále více přímou výrobní silou. Kromě četných věd přírodních (pedologie, meteorologie, klimatologie, chemie, fyzika, botanika, mechanika) se účastní výstavby moderního zemědělství celý systém speciálních zemědělských věd (agronomie, agrobiologie, agrochemie, agrofyzika, agrometeorologie, agropedologie, obecná a speciální zootechnika, ekonomika zemědělství a další obory). – Zemědělství patří mezi nejstarší druhy hospodářské činnosti člověka. Přechod od prostého sbírání plodů a lovu k primitivnímu obděláváni půdy a chovu dobytka spadá do mladší doby kamenné; nejstarší neolitickou oblasti s počátky zemědělství byla Přední Asie již v 9.tisíciletí př.n.l. Ekonomické vztahy v zemědělství vždy závisely na vládnoucím společensko ekonomickém řádu. V otrokářské spol. existovaly zeměd. závody jednak v různých formách velkostatků (chrámové a král. velkostatky v Mezopotámü a Egyptě, řím. otrokářské villy, pozdně antické latifundie využívající práci otroků a kolónů), jednak v podobě hospodářství drobných rolníků (antické Řecko), kteří v mnohých oblastech (starověká Itálie, Gálie) přicházeli o půdu v důsledku konkurence latifundií. Také v období feudalismu bylo zemědělství základním odvětvfm materiální výroby a zemědělských prací se zabývala převážná většina obyvatel. Zemědělská výroba měla naturální ráz, tržní produkce se rozvíjela teprve postupně. Rolníci byli zprvu svobodní (tzv. barbarské říše 5.–8. století), v důsledku upevňování feudalismu se však dostávali do závislosti na panovníkovi a feudálech a stávali se poddanými v různých stupních závislosti (nevolníci). Výrobní vztahy se zakládaly na feudálním vlastnictví a mimoekonomickém přinucení (feudální renta, feudální soudnictví). Od vrcholného středověku převládla v západní Evropě finanční renta, která umožnila formování kapitalistických výrobních vztahů (nejpokročilejší vývoj do 17. století v Nizozemí). Od konce 17. století docházelo v Anglii k tzv. zemědělským revolucím (střídavá soustava hospodaření, pokročilejší zemědělská technika, kapitalistické investice do zemědělství). V 18. a začátku 19. století probíhal přechod ke kap. jednak tzv. americkou cestou, při níž feudální vlastnictví buď neexistuje (USA), nebo je rozbito revolucí a půda je předána zdarma nebo za mírný poplatek do osobního vlastnictví rolníků (Francie 1789–94), jednak tzv. pruskou cestou, při niž se feudální vlastnictví postupnými reformami měni v kapitalistické (využívání práce námezdních dělníků místo poddanské roboty, zavádění nové techniky velkostatkáři). Ve všech těchto plípadech byl trojhonný systém nahrazován střídavou soustavou hospodaření, která brzy přešla v tzv. volné hospodařeni. Zemědělství se mechanizovalo, pronikaly do něho vědecké poznatky.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 12. 7. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: atlas zeměpisný, rostlinná výroba.