zemědělství

Jedno ze základních odvětví materiální výroby; obor zabývající se pěstováním zemědělských kultur, chovem hospodářských zvířat a zajišťující potraviny pro obyvatelstvo a suroviny pro potravinářský a lehký průmysl; zahrnuje i různé druhy prvotního zpracování rostlinných a živočišných produktů. V některých zemích se do zemědělství řadí i lesnictví. Základ veškeré zemědělské výroby je výroba rostlinná, podmiňující výrobu živočišnou. Mezi oběma hlavními odvětvími zemědělství existují těsné a mnohostranné vzájemné vztahy. Rostlinná výroba zahrnuje zejména pěstováni polních plodin: obilovin, luskovin, olejnin, okopanin, přadných a techických rostlin, ovocných plodin, pícnin, zeleniny, chmele a révy vinné. K živočišné výroby patří: chov skotu, prasat a dnibeže, chov ovcí, koní, králíků a chov kožešinových zvířat, zvláštní postavení zaujímá včelařství, hedvábnictví a rybářství. – Mnohotvárnost zemědělství se projevuje v řadě různorodých výrobních procesů, pracovních úkonů a pomocných služeb, a to jak uvnitř zemědělství jako celku, tak v jeho jednotlivých odvětvích i závodech. Hlavním výrobním prostředkem a současně pracovním předmětem v zemědělství je půda. Zemědělsky využívaná půda tvoří v současnosti o něco málo více než třetinu povrchu zemské souše. Půda podmiňuje specifické druhy koncentrace a specializace moderní zemědělské výroby. Výrobní pochody v zemědělství jsou značně ovlivlfovány přírodními, biologickými procesy, podnebím a počasím, což se projevuje zvláště sezónností zemědělské výroby, nerovnoměrným rozložením práce v průběhu roku kolísáním sklizní v jednotlivých letech. Úsilí společnosti se proto zaměřuje na poznání biologického vývoje rostlinných a živočišných organismů, na odhalování jeho zákonitostí a na hledáni možností aktivních zásahů do těchto procesů, což je urychlováno probíhajícími kvalitativními objevy v oblasti biologických věd. Také v zemědělství se stává věda a technika stále více přímou výrobní silou. Kromě četných věd přírodních (pedologie

, meteorologie

, klimatologie

, chemie, fyzika, botanika, mechanika) se účastní výstavby moderního zemědělství celý systém speciálních zemědělských věd (agronomie

, agrobiologie

, agrochemie

, agrofyzika

, agrometeorologie

, agropedologie

, obecná a speciální zootechnika

, ekonomika zemědělství a další obory). – Zemědělství patří mezi nejstarší druhy hospodářské činnosti člověka. Přechod od prostého sbírání plodů a lovu k primitivnímu obděláváni půdy a chovu dobytka spadá do mladší doby kamenné; nejstarší neolitickou oblasti s počátky zemědělství byla Přední Asie již v 9.tisíciletí př.n.l. Ekonomické vztahy v zemědělství vždy závisely na vládnoucím společensko ekonomickém řádu. V otrokářské spol. existovaly zeměd. závody jednak v různých formách velkostatků (chrámové a král. velkostatky v Mezopotámü a Egyptě, řím. otrokářské villy, pozdně antické latifundie využívající práci otroků a kolónů), jednak v podobě hospodářství drobných rolníků (antické Řecko), kteří v mnohých oblastech (starověká Itálie, Gálie) přicházeli o půdu v důsledku konkurence latifundií. Také v období feudalismu bylo zemědělství základním odvětvfm materiální výroby a zemědělských prací se zabývala převážná většina obyvatel. Zemědělská výroba měla naturální ráz, tržní produkce se rozvíjela teprve postupně. Rolníci byli zprvu svobodní (tzv. barbarské říše 5.–8. století), v důsledku upevňování feudalismu se však dostávali do závislosti na panovníkovi a feudálech a stávali se poddanými v různých stupních závislosti (nevolníci). Výrobní vztahy se zakládaly na feudálním vlastnictví a mimoekonomickém přinucení (feudální renta, feudální soudnictví). Od vrcholného středověku převládla v západní Evropě finanční renta, která umožnila formování kapitalistických výrobních vztahů (nejpokročilejší vývoj do 17. století v Nizozemí). Od konce 17. století docházelo v Anglii k tzv. zemědělským revolucím (střídavá soustava hospodaření, pokročilejší zemědělská technika, kapitalistické investice do zemědělství). V 18. a začátku 19. století probíhal přechod ke kap. jednak tzv. americkou cestou, při níž feudální vlastnictví buď neexistuje (USA), nebo je rozbito revolucí a půda je předána zdarma nebo za mírný poplatek do osobního vlastnictví rolníků (Francie 1789–94), jednak tzv. pruskou cestou, při niž se feudální vlastnictví postupnými reformami měni v kapitalistické (využívání práce námezdních dělníků místo poddanské roboty, zavádění nové techniky velkostatkáři). Ve všech těchto plípadech byl trojhonný systém nahrazován střídavou soustavou hospodaření, která brzy přešla v tzv. volné hospodařeni. Zemědělství se mechanizovalo, pronikaly do něho vědecké poznatky.