železnice

Železnice

Dopravní cesta, na které je pohyb vozidla směrově vázán kolejí, tj. párem ocelových kolejnic o určitém rozchodu. Železnice je nejznámější a nejrozšířenější mezi drahami, proto se s její představou zpravidla spojuje obecný pojem dráhy – jako označení železnice. Po technické stránce se železnice rozlišují především podle rozchodu na normálně rozchodné s rozchodem kolejnic 1435 mm, širokorozchodné s rozchodem větším než 1435 mm (1524, 1600, 1672 a 1676 mm) a úzkorozchodné železnice s rozchodem menším než 1435 mm (600, 750, 760, 1000 a 1067 mm). Nejrozšířenější je normální rozchod, který je zaveden ve všech evropských státech s výjimkou Ruska a Finska (rozchod 1524 mm), Irska (1600 mm) a Španělska a Portugalska (1672 mm). Ve světovém měřítku jsou asi dvě třetiny kilometrické délky železnic o normálním rozchodu a zbývající třetina připadá přibližně stejným dílem na železnice o širokém a úzkém rozchodu, který je zaveden v různých zemích zpravidla vedle normálního nebo širokého rozchodu jako hlavního pro železnice sloužící veřejné dopravě. Podle polohy k povrchu země se železnice rozlišují na pozemní, které převážně sledují zemský povrch a jen místy překonávají přirozené terénní překážky pomocí mostů, tunelů a jiných umělých staveb, železnice podzemní, vedené zcela nebo převážně pod zemí (zejména železnice městské hromadné dopravy – metro), a železnice nadzemní, vedené s ohledem na povrchovou zástavbu převážně po umělých stavbách. Horskou se nazývá železnice, která velké výškové rozdíly překonává četnými tunely, mosty, galeriemi a jinými umělými stavbami. Ozubená železnice (zubačka) je železnice o tak velkých spádech a stoupáních, kdy nelze využít adhezi, a proto se lokomotiva pohybuje pomocí ozubeného kola zapadajícího do ozubnice (ozubené kolejnice položené uprostřed koleje). Podle druhu trakce se rozlišují železnice elektrické, motorové a parní, podle počtu traťových kolejí železnice jednokolejné, dvoukolejné a vícekolejné. Podle toho, zda železnice slouží k uspokojování přepravních potřeb všech přepravců nebo jen jednoho či jen určitého omezeného okruhu přepravců, se rozeznávají železnice pro veřejnou dopravu a železnice pro dopravu neveřejnou. Železnice pro veřejnou dopravu se podle toho zda jsou součástí celostátní železniční sítě či nikoliv, rozlišují na celostátní a místní, jimiž jsou zejména železnice pro městskou hromadnou dopravu. Celostátní železnice se dále člení na hlavní a vedlejší, a to podle provozně ekonomického významu, měřeného dopravní a přepravní intenzitou, a podle jemu odpovídajícího technického vybavení. Železnice pro neveřejnou dopravu jsou jednak takové, u kterých je po technické stránce možný přechod vozidel na železnice pro dopravu veřejnou a naopak. Tyto železnice se nazývají vlečky a znamenají významné prodloužení sítě celostátních železnic, neboť na nich začíná a končí asi 70 % veškeré nákladní přepravy. Železnice pro dopravu neveřejnou, u kterých není přechod na železnice pro veřejnou dopravu technicky možný, jsou většinou železnice úzkorozchodné, jež slouží speciálním přepravním účelům, podle nichž jsou zpravidla i nazývány. Například polní železnice slouží svozu zemědělské produkce zejména do podniků průmyslového zpracování, lesní železnice slouží svozu těženého dřeva, důlní (báňské) železnice slouží přemisťování těžby uhlí, rudy ap. uvnitř důlního provozu. Všechny železnice pro neveřejnou dopravu se hromadně nazývají též železnice závodní nebo průmyslové.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 17. 8. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: dopravní stavby, dráha.