zaměřenost

Psychologie

Psychický stav (tendence) směrující činnost jedince k určitému cíli či orientující jeho aktivitu určitým směrem. Ve formě činnostní dispozice se stává předpokladem i elementem pozornosti, jako dynamický faktor je součástí procesu motivace, v podobě formativní struktury vytváří předpoklady ke vzniku návyků. Zaměřenost se objevuje ve všech oblastech psychické čin nosu, má určitou silu a trvání a sklon generalizovat se. Významné místo zaujalo učení o zaměřenosti v gestaltismu a v práci gruzínských psychologů (ustanovka). Tvaroví psychologové zkoumali zaměřenost v souvislosti s vnímáním (analýza tvarových faktorů aktivujících zaměřenost), gruzínští psychologové ve vztahu k potřebám a motivačním dispozicím subjektu. Zaměřenost vzniká při vnímání a stává se dispozicí v učení. Expozici fixačních objektů se vytváří určitý vnitřní stav modifikující vnímáni. D. N. Uznadze definuje zaměřenost jako celostní stav subjektu determinujicí obsahy jeho vědomí a orientující jej na určitou aktivitu. Zaměřenost v tomto smyslu není totožná se zaměřením, které je základním projevem funkčního systému integrujícího odraz vnější podnětové situace, vnittního stavu subjektu včetně potřeb a průběhu činnosti včetně jejího výsledku v interakci s prostředím. Zatímco na základě zaměření vzniká pozornostní úsilí, zaměřenost (ustanovka) se na tomto úsilí i na zaměření může pouze podílet jako dispozice.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 24. 7. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: ustanovka.