Werner Herzog

Biografie / Herectví / Režie / Dramatici / Produkce

[Hercog], *5.9.1942 (Mnichov, Německo), vlastním jménem Werner H. Stipetic, německý filmový režisér, scenárista, producent a příležitostný herec. Po rozchodu rodičů vyrůstal na hornobavorském statku s matkou, která pocházela z Jugoslávie. Od mládí rád vandroval nejen po Německu, ale také po Řecku a Jugoslávii, krátce pobýval také v anglickém Manchesteru. Po maturitě na střední škole v Mnichově začal studovat historii a literaturu na Mnichovské univerzitě, ale více se věnoval psaní filmových scénářů a natáčení amatérských snímků. Jeho dobrodružná a neklidná povaha se projevila i v polovině 60. let, kdy získal stipendium ke studiu v USA, ale vybranou Duquesneovu univerzitu v Pittsburgu po několika dnech opustil a raději se toulal po Spojených státech a Mexiku. Po návratu do Německa se však již plně soustředil na filmovou kariéru a od krátkých dokumentů postupně dospěl k celovečerní hrané tvorbě, v níž ale důsledně uplatňoval dokumentaristické prvky a jejímž ústředním tématem se stal střet moderní civilizace s přírodou a se zanikající původní kulturou, zejména v oblasti amazonských pralesů. Jeho zaujetí filmem hraničilo s posedlostí, rád natáčel v exotických prostředích a v extrémních podmínkách Jižní Ameriky, Austrálie a Afriky. Nad svými filmy, které realizoval pod hlavičkou vlastní výrobní společnosti Werner Herzog Filmproduktion, vždy uplatňoval absolutní kontrolu. Často sám připomíná šílené hrdiny svých „šílených“ filmů, jimiž jsou zpravidla výjimeční jedinci, vybočující z „normální“ společnosti, ztroskotanci, vyděděnci, vizionáři a k osamělosti odsouzení skuteční šílenci, jejichž častým a ideálním představitelem byl Klaus Kinski (Aguirre, hněv Boží, Upír Nosferatu, Vojcek, Fitzcarraldo, Zelená kobra). Mnohé jeho snímky získaly významná ocenění a spolu s tvorbou dalších filmařů jeho generace (Volker Schlöndorff, Rainer Werner Fassbinder, Wim Wenders) výrazně přispěly k obrodě německého filmu 60. a 70. let. Kromě filmu se často věnoval i operní režii, a to nejen na německých, ale i na italských a amerických scénách (Doktor Faustus, Lohengrin, Panna Orleánská, Kouzelná flétna, Fidelio, Bludný Holanďan aj.), mnohé z jeho inscenací byly navíc zaznamenány pro televizi. Sám Herzog se stal námětem několika dokumentárních filmů, z nichž nejzajímavější jsou snímky Jsem to, co jsou moje filmy (1979) a Břemeno snů (1982). Rovněž publikoval dvě knihy svých deníků: O chůzi po ledě (1974) o pěší pouti z Mnichova do Paříže a Dobývání marného (2004) o natáčení a dozvucích filmu Fitzcarraldo. V posledních letech se objevuje spíše jako herec ve filmech jiných režisérů. Byl třikrát ženatý a je otcem dvou synů a dcery. Jeho první manželkou byla herečka Martje Grohmannová (1967–1987). Jeho mladší bratr Lucki Stipetic s ním často spolupracuje jako producent.

Vybraná filmografie (režie a scénář, není-li uvedeno jinak): psychologické válečné drama německého vojáka na okupovaném řeckém ostrově a hraná prvotina Signál k životu (1967, + herec a produkce; Zvláštní cena za debut na MFF v Berlíně, Německá filmová cena), hraný záznam z cesty po Sahaře Fata Morgana (1968), bizarní drama vzpoury ze světa liliputánů I trpaslíci začínali jako malí (1970, + hudební úprava a produkce), dokument o hluchých a nevidomých lidech Země mlčení a temna (1971), historické drama tragické dobyvatelské výpravy do zaslíbeného Eldoráda Aguirre, hněv Boží (1972, + produkce; nominace na Césara za zahraniční film), historický, dodnes neobjasněný příběh tajemného nalezence Kaspara Hausera Každý sám za sebe a Bůh proti všem (1974, + produkce; Velká cena poroty a Cena FIPRESCI na MFF v Cannes, Německá filmová cena), příběh úpadku bavorského sklářského městečka Srdce ze skla (1976, + herec, produkce), drama prosťáčka, jenž hledá lepší budoucnost v emigraci na americký venkov, Stroszek (1976, + produkce; Cena německé filmové kritiky), dokument Nikdo si se mnou nechce hrát (1976, + produkce), v českých exteriérech realizovaný originální remake klasického hororu podle románu Brama Stokera Upír Nosferatu (1979, + produkce), v české Telči natočená adaptace divadelní hry Georga Büchnera Vojcek (1979, + produkce), skutečnou postavou inspirované drama muže, který se rozhodne otevřít v amazonském pralese operní scénu, Fitzcarraldo (1982, + spol. na produkci; Cena za režii na MFF v Cannes, nominace na Cenu BAFTA), drama australských domorodých kmenů, snažících se uhájit své posvátné místo před devastující civilizací, Kde sní zelení mravenci (1984; Německá filmová cena), historické drama zachycující osudy výstředního fanatika a obchodníka s otroky Zelená kobra (1987, film nasnímal český kameraman Viktor Růžička), drama novináře obviněného ze špionáže v africké zemi Ozvěny ze setmělé říše (1990), Je těžké být bohem (1990, herec), horolezecké drama podle námětu Reinholda Messnera Výkřik z kamene (1991, režie, herec; Zlatá benátská mince na MFF v Benátkách), dokument o válečných katastrofách v Kuvajtu Lekce temnoty (1991), dokument Malý Dieter chce létat (1997, + hlas, produkce; nominace na Cenu Emmy za dokumentární speciál), svérázná meditace na téma posmrtného života Jak přicházejí sny (1998, herec), dokument Můj nejmilejší nepřítel – Klaus Kinski (1999, + hlas), drama židovského siláka v nacistickém Německu Nepřemožitelný (2001, + herec, spol. na produkci), etnografický příspěvek Dalších deset tisíc let (+ vypravěč) z filmového projektu Dalších deset minut I (2002), sci-fi fantazie Divoké modré dálky (2005; Cena FIPRESCI na MFF v Benátkách), dokument Grizzly Man (2005, + hlas; nominace na Independent Spirit Award za nejlepší dokument), skutečný příběh sestřeleného pilota Dietera Denglera Záchrana za rozbřesku (2006), dokument Setkání na konci světa (2007, + zvuk), The Grand (2007, herec).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 19. 1. 2021
Autor: PST

Odkazující hesla: Jiří Příhoda, Klaus Kinski, Wim Wenders.