vysoká atmosféra

Souhrnný název pro část ovzduší nad mezopauzou, tj. nad 85–90 km, v němž se výrazně projevuje elektromagnetické a korpuskulární záření Slunce. K vysoké atmosféře patří ionosféra a exosféra, horní hranice je dána interakcí slunečního větru s magnetickým polem Země. Obsahuje jen stopy vodní páry a oxidu uhličitého, převládají molekuly a výše atomy dusíku a hydroxyl, nejvyšší vrstvy jsou tvořeny vodíkem. Ve vysoké atmosféře probíhají některé optické a elektrické jevy (polární záře, noční svítící oblaka s velmi jemnou strukturou). Teplota s výškou stoupá (od -90 °C ve výši 90 km až asi na 1500 °C, viz také termosféra).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 30. 8. 2007
Autor: -red-

Odkazující hesla: polární záře, vodík.