výboj

Průchod elektrického proudu ionizovanými plyny a parami zprostředkovaný pohybem volných elektronů a iontů za působení elektrického pole mezi elektrodami. U nesamostatného výboje je ionizace plynu vyvolána vnějším ionizačním činidlem: ionizačním zářením (ultrafialovým, rentgenovým, radioaktivním) nebo i ohříváním plynu plamenem. Velikost nasyceného proudu je závislá na intenzitě ionizačního činidla, po jeho odstranění výboj zaniká, i když elektrické pole mezi elektrodami trvá. Při samostatném výboji dochází k lavinové ionizaci, při které produkty předchozí ionizace (zejména elektrony) získají od elektrického pole takovou energii, že samy – dřív než dopadnou na elektrodu – ionizují dále přítomný plyn. Lavinová ionizace se při zápalném napětí

mezi elektrodami rozvine z nepatrné ionizace způsobené radioaktivním zářením zemské kůry a kosmickým zářením. K celkovému proudu výbojovou drahou přispívá i sekundární emise elektronů, při intenzívním výboji také termoemise elektronů z elektrod. Proud lze řídit pouze vnějším odporem zařazeným do obvodu mezi zdroj napětí a elektrody. Výboj zaniká při zhášecím napětí. Podle intenzity a stability proudu se samostatné výboje děli na tři typy: doutnavý výboj, jiskrový výboj a obloukový výboj. Procesy, které vedou k ionizaci molekul plynů a par, způsobují i jejich excitaci. Molekuly pak následně vysílají elektromagnetické záření často i ve viditelném oboru – výboj svítí.