vodič

Obecně látkové prostředí umožňující šíření energie, například vodič tepla, vodič zvuku. Zvláštní význam mají vodiče elektrického proudu. Dělí se na: a) kovy (vodiče I. třídy), kde vedení proudu je podmíněno pohybem volných (vodivostních) elektronů uvnitř kovu; b) elektrolyty (vodiče II. třídy), kde vedení je podmíněno pohybem iontů disociované látky; c) polovodiče, u nichž se uplatňuje vedle elektronové vodivosti též vodivost děrová. V elektrotechnice je vodičem nazýván vodivý materiál (měď, hliník), který ve tvaru drátu, lana či kabelu slouží k vedení elektrického proudu v rozvodu. Zpravidla se skládá z elektrovodného jádra (nebo soustavy jader) s izolačními nebo ochrannými obaly. Používá se vodič holý (venkovní vedení) nebo izolovaný smaltem, opředením, ovinutím, olisováním. Někdy je vodič nebo více vodičů opatřeno ochranným pláštěm z hliníku, olova nebo plastů. Vodiče pro hromosvody se vyrábějí z ocelového pozinkovaného drátu.