Vladislav II. Jagiello

[Jagjelo], *kolem 1351 – †1.6.1434, v letech 1377–1401 litevský velkokníže a od roku 1386 polský král. Byl synem Olgierda

a vnukem Gedymina

. Je zakladatelem dynastie Jagellonců

. Původním jménem Jagiello, vládl na Litvě spolu se svými strýcem Kiejstutem

, po jeho smrti v roce 1382 ovládl celou Litvu. Roku 1384 udělil Kiejstutovu synu Vitoldovi

Podlesí a Grodno. Litva byla posledním velkým pohanským státem v Evropě, dostávala se však pod vliv zejména východního křesťanství. Přijetí křesťanství bylo politicky významné i v rámci obrany proti expanzi německých křižáckých řádů v Pobaltí. Příležitostí k přijetí křesťanství byl Jagiellův sňatek. Jagiello zprvu vyjednával o spříznění s moskevským knížetem Dimitrijem Ivanovičem Donským

, odmítl však jeho politické požadavky a roku 1385 uzavřel krevskou unii s Polskem reprezentovaným zejména malopolskou šlechtou. Podle ní měl Jagiello přijmout katolicismus, spojit se s Polskem proti řádu německých rytířů a oženit se s dědičkou trůnu Jadwigou z Anjou

. Roku 1386 se uskutečnil jeho křest i sňatek a Vladislav II. Jagiello byl korunován na polského krále. K podpoře katolicismu na Litvě založil roku 1381 biskupství ve Vilně. V letech 1386–1387 se součástí Polska stala Červená Rus

(do té doby uherská) a polským lénem Moldavsko. Roku 1392 předal Vladislav II. Jagiello správu Litvy Vitoldovi a roku 1401 jej uznal za velkoknížete. Vladislav II. Jagiello vedl několik válek s řádem německých rytířů, dne 15.7.1410 dosáhl spolu s Vitoldem vítězství v bitvě u Grunwaldu (zastavení německé expanze). V letech 1141–1142 získal Polsku zástavou část Spiše, roku 1420 Dobrzyńsko, roku 1420 lenní svrchovanost nad knížaty slupskými. V roce 1413 byla uzavřena horodelská polsko-litevská unie. V roce 1420 byl nucen odmítnout nabídku části české šlechty na českou korunu (odpor vysoké hierarchie, zejména Z. Olešnického). V roce 1430 po smrti Vitolda jako dědic Litvy zabránil jejímu přivtělení k Polsku.