Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka

*1.12.1572 – †19.1.1652, český šlechtic. V roce 1597 přestoupil ke katolictví (od jednoty bratrské), stal se představitelem útočného křídla katolické strany. Spojenec Rudolfa II.

a Ferdinanda II.

, v letech 1617–1619 královský místodržící v Čechách. Dne 23.5.1618 byl shozen (spolu s J. B. z Martinic

) z oken Pražského hradu. Po svém odchodu ze země (pobyt v Pasově v letech 1619–1621) podněcoval Ferdinanda II. k bezohlednému postupu proti českým stavům (konfiskace, absolutismus), později byl odpůrcem poněmčování země a působení cizí šlechty, která se obohatila na konfiskacích. Od roku 1621 říšský hrabě, v letech 1623–1628 nejvyšší komorník Českého království, od roku 1628 nejvyšší kancléř. V letech 1629 získal všechny výsady rožmberského a hradeckého domu (vladařství, první místo na sněmu po knížatech). V roce 1643 obdržel řád zlatého rouna. Autor rozsáhlých Pamětí.