Viktor Dyk

*31.12.1877 (Mělník) – †14.5.1931 (Lopud, srdeční selhání), český básník, prozaik, dramatik a novinář. Debutoval verši poznamenanými dekadencí a symbolismem (A porta inferi). Individualistické gesto pohrdání a pronikavě kritický pohled na dobovou českou společnost se u něho slučují v osobitý básnický postoj ironie a deziluze, vyjadřovaný zpravidla aforisticky úsečnými verši (Marnosti). Základním motivem, neustále se vracejícím v jeho básnické, prozaické i dramatické tvorbě, se stává romanticky prožívaný rozpor snu, ideálu a skutečnosti, touhy po absolutnu a relativistické skepse (básnické skladby Buřiči, Milá sedmi loupežníků, Giuseppe Moro, drama Zmoudření Dona Quijota, básnická próza Krysař). Dykův kritický postoj k soudobému českému politickému životu zaznívá v jeho satirických básních (sbírky Pohádky z naší vesnice, Satiry a sarkasmy, Prohrané kampaně) i v generačních románech (Konec Hackenschmiedův, Prosinec, Prsty Habakukovy). V básnické tvorbě z doby 1. světové války (tetralogie Lehké a těžké kroky, Anebo, Okno, Poslední rok) dospěl k monumentálnímu vyjádření vztahu k vlasti a národu, smyslu národního boje a víry v osvobození. Jako novinář a politický publicista (v letech 1910–1914 redaktor Samostatnosti, od roku 1918 Národních listů) vyšel z tradic pokrokářského hnutí 90. let 19. století a stal se vyhraněným mluvčím radikálního českého nacionalismu. Od roku 1911 patřil k vůdcům České strany státoprávně pokrokové, za 1. světové války byl činný v domácím protirakouském odboji (v letech 1916–1917 vězněn). Autor dvojdílných pamětí (Vzpomínky a komentáře). Překladatel francouzské poezie (Ch. Baudelaire