Viktor Dyk

Biografie / Poezie

*31.12.1877 (Mělník) – †14.5.1931 (Lopud, srdeční selhání), český básník, prozaik, dramatik a novinář. Debutoval verši poznamenanými dekadencí a symbolismem (A porta inferi). Individualistické gesto pohrdání a pronikavě kritický pohled na dobovou českou společnost se u něho slučují v osobitý básnický postoj ironie a deziluze, vyjadřovaný zpravidla aforisticky úsečnými verši (Marnosti). Základním motivem, neustále se vracejícím v jeho básnické, prozaické i dramatické tvorbě, se stává romanticky prožívaný rozpor snu, ideálu a skutečnosti, touhy po absolutnu a relativistické skepse (básnické skladby Buřiči, Milá sedmi loupežníků, Giuseppe Moro, drama Zmoudření Dona Quijota, básnická próza Krysař). Dykův kritický postoj k soudobému českému politickému životu zaznívá v jeho satirických básních (sbírky Pohádky z naší vesnice, Satiry a sarkasmy, Prohrané kampaně) i v generačních románech (Konec Hackenschmiedův, Prosinec, Prsty Habakukovy). V básnické tvorbě z doby 1. světové války (tetralogie Lehké a těžké kroky, Anebo, Okno, Poslední rok) dospěl k monumentálnímu vyjádření vztahu k vlasti a národu, smyslu národního boje a víry v osvobození. Jako novinář a politický publicista (v letech 1910–1914 redaktor Samostatnosti, od roku 1918 Národních listů) vyšel z tradic pokrokářského hnutí 90. let 19. století a stal se vyhraněným mluvčím radikálního českého nacionalismu. Od roku 1911 patřil k vůdcům České strany státoprávně pokrokové, za 1. světové války byl činný v domácím protirakouském odboji (v letech 1916–1917 vězněn). Autor dvojdílných pamětí (Vzpomínky a komentáře). Překladatel francouzské poezie (Ch. Baudelaire, T. Corbière, P. Verlaine ).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 23. 10. 2020
Autor: -red-

Odkazující hesla: Česká strana státoprávně pokroková, české divadlo, československý odboj za první světové války, epifora, František Borový, František Topič, Ladislav Lakomý, Marie Burešová, Milan Pásek, Milena Dvorská, Národní listy, Nina Balcarová, Šibeničky, Umělecká beseda.