vigilance

[Latina] a) bdělý stav vědomí charakterizovaný připraveností a pohotovostí k určité činnosti (jednání), spojovaný nejčastěji s pozorností (vigilance jako předpoklad vzniku a působení pozornosti); bdělost; b) bdělé očekávání řídce a nepravidelně se vyskytujících signálů, které se liší jen nepatrně od podnětů, jež nemají pro vykonávanou činnost žádný význam; též pracovní situace charakterizované bdělým očekáváním takových signálů či stav člověka, který takovou činnost vykonává (vigilantní operace, stav vigilance).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 14. 8. 2006
Autor: -red-